Czech Republic

Záhadná Toyen. Netradiční malířka, která o sobě mluvila v mužském rodě

Èeská malíøka a grafièka Marie Èermínová se narodila se 21. záøí 1902 na Smíchovì. O jejím dìtství a dospívání toho pøíliš známo není, svùj svìt si totiž už od mládí pøísnì støežila. Ona sama prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy nemìla a nemá, èímž se chtìla oprostit od své minulosti. Už v šestnácti letech opustila svou „symbolickou“ rodinu a postavila se na vlastní nohy, když zaèala pracovat v továrnì na vırobu mıdla na pražském Žižkovì.

Její umìlecká duše však toužila po malování. Nakonec tedy v roce 1919 nastoupila na Umìleckoprùmyslovou školu. Studium však po tøech letech pøedèasnì ukonèuje a odjíždí na léto k Jadranu, kde se seznamuje se svım celoživotním spolupracovníkem a pøítelem Jindøichem Štırskım.

Rok 1923: Zrození jména Toyen a pøipojení k Devìtsilu

Právì spoleènì s malíøem, básníkem a fotografem Jindøichem Štyrskım se Marie Èermínová v roce 1923 pøipojila k avantgardnímu sdružení mladé èeské generace, a to k Umìleckému svazu Devìtsil, kterı byl orientován kolem vıtvarníka a teoretika umìní Karla Teigeho.

Konstantin Biebl s pøáteli avantgardisty (zleva Konstantin Biebl, Toyen, Marie...

Konstantin Biebl s pøáteli avantgardisty (zleva Konstantin Biebl, Toyen, Marie Bieblová, Vítìzslav Nezval, sedící Vladislav Vanèura)

Tato skupina podporovala levicové umìní, které podle ní mìlo bıt pøístupné všem spoleèenskım vrstvám. Vedle Jaroslava Seiferta, Vladislava Vanèury, Vítìzslava Nezvala, Jiøí Wolkera a dalších, byla Toyen jedinou ženou, která v uskupení pùsobila. V roce 1923, kdy v Devìtsilu probíhala názorová transformace, se konala i vıstava Bazar moderního umìní. Tam Toyen vystavovala svıch sedm, pøevážnì kubistickıch obrazù.

Ve stejném roce zaèala Èermínová používat i svùj pseudonym Toyen. Dosud se vedou spory o tom, kdo jej vymyslel. Nejèastìji je autorství pøipisováno spisovateli Jaroslavu Seifertovi. Další verze pochází od Karla Teigeho nebo Bohuslava Brouka. Ten napøíklad vysvìtlil slovo Toyen jako „to je on“, což odùvodnil i jejím stylizováním se do mužské role.

„Právì tak jako nemìla v lásce své vlastní pøíjmení, nemìla ráda ani svùj ženskı rod. Hovoøila jen v rodì mužském. Bylo nám to zprvu trochu nezvyklé a groteskní, ale èasem jsme si zvykli,“ vzpomínal na ni Seifert.

Jméno Toyen si Èermínová nechala zapsat také do dokladù. Odmítala totiž pøijmout tehdejší pojetí ženské role, což bylo v prvorepublikové Praze šokující. Sama sebe brala jako rovnou mužùm, nejen ve svém umìní, ale i ve svém osobním životì. „Za mıch studentskıch let nenosívaly ještì ženy tak bìžnì kalhoty jako dnes. Dìvèe, které se zøejmì vracelo domù, mìlo hrubé štruksové kalhoty, chlapeckou manšestrovou blùzu a na hlavì sklopenı klobouk, jakı nosívali kopáèi. Na nohou mìla nevzhledné støevíce,“ vykresluje Toyen ve svıch vzpomínkách Seifert.

Paøíž jako nová kapitola života i díla

Roku 1925 odjela Toyen se Štırskım do Paøíže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní smìr s názvem artificialismus. Ten pøedstavoval jakousi lyrickou a zasnìnou abstrakci. Umìlci se ve Francii spøátelili s vıznamnımi osobnosti z tamního surrealistického okruhu, se kterımi Toyen spolupracovala i poté, co se rozhodla v Paøíži po druhé svìtové válce usadit.

Po svém návratu do Prahy se Toyen zaèala klonit k surrealistickému umìní, což vyvrcholilo v roce 1935, kdy byla založena Skupina surrealista v Èeskoslovensku, v níž se sama Toyen angažovala. Provokativní a buøiètí surrealisté otevírali svou mysl fantazii a nechávali své myšlenky, sny a pøedstavy volnì plynout. Ve stejném roce pøijel do Prahy také sám zakladatel umìleckého smìru André Breton a Paul Eluard, se kterımi Toyen úzce spolupracovala. Právì jejich návštìva pro ni znamenala poèátek jejich dlouholetého pøátelství a vzájemné inspirace.

Èeská surrealistická skupina, 1935, Karlovy Vary (André Breton, Jacqueline

Èeská surrealistická skupina, 1935, Karlovy Vary (André Breton, Jacqueline Breton, Karel Teige, Jindøich Štyrskı, Toyen, Paul Eluard).

Za okupace malíøka tvoøila ve své garsonce v Krásovì ulici na Žižkovì. Na rozdíl od jinıch se bìhem války surrealismu, kterı byl nacisty považován za zvrhlé umìní, nezøekla. Roku 1942 ji však postihla velká ztráta v podobì smrti jejího dlouholetého pøítele Štırského. Po válce Toyen krátce vystavovala, nicménì atmosféra ve spoleènosti zaèala houstnout, a malíøka se v pøedtuše oèekávaného komunistického pøevratu rozhodla pro odchod do milované Paøíže. Z Èeskoslovenska do Francie odešla v roce 1947 a zùstala až do své smrti.

Ve Francii navázala na úspìšnou pøedváleènou spolupráci se surrealistickou skupinou sdruženou okolo Bretona. Stala se uznávanou autoritou, o èemž svìdèí i to, že sám Breton ji po své smrti pøenechal svùj ateliér. Úmrtím hlavního teoretika surrealistického umìní se však skupina zaèíná rozpadat, v roce 1969 je úplnì rozpuštìna. Tradiènì konané schùzky umìlcù v kavárnách byly pro Toyen, která jinak na veøejnosti pùsobila velice plaše a introvertnì, dùležitou souèástí jejího života. Tuto skuteènost proto Toyen nesla velmi tìžce. Posledních 10 let života prožila o samotì jen s pár nejbližšími.

Její obrazy se dnes prodávají za desítky milionù

Domù se malíøka už nikdy nepodívala, zemøela 9. listopadu 1980 v Paøíži. Neutuchající zájem o její osobnost však dokazují souèasné ceny jejích dìl.

Piková dáma od Toyen se prodala za rekordních 78 650 000 korun. Stala se tak...

Piková dáma od Toyen se prodala za rekordních 78 650 000 korun. Stala se tak nejdražším obrazem vydraženım v Èesku.

Obraz s názvem Spící se v roce 2009 prodal za vyvolávací cenu 20 milionù korun a dlouhıch osm let držel titul nejdražšího malíøèina díla. Vedle Kupky byla Toyen až do roku také 2016 jedinım èeskım autorem, jehož dílo v aukci pokoøilo hranici 20 milionù korun. Velkoformátové Šero v pralese z roku 1929 bylo dokonce vydraženo za šestatøicet milionù vèetnì aukèní provize. Minulı rok se obraz Piková dáma prodal za 78,7 milionu korun a stal se tak nejdražším obrazem vydraženım v Èesku.

Tyto astronomické èástky jen dokazují, že Toyen právem patøí mezi nejvıznamnìjší a nejsvobodnìjší tvùrèí osobnosti umìlecké avantgardy první poloviny 20. století.

Seriál iDNES.cz

Inspirativní ženy, které se rozhodl pøedstavit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svım. Jsou vidìt a slyšet ve veøejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez vìtší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspìchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtìžování stejnì tak jako férovost a rovnost. Otevøené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, poøád je jen zlomek rodin, ve kterıch jde na rodièovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní dobì pøekážkou a jak skloubit dìti a kariéru, kterou muž vìtšinou pøerušit nemusí? Každı si musí najít odpovìï sám, ale pevnì vìøíme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou.

Hlavní zdroje:
SRP, Karel a BREGANTOVÁ Polana. Toyen.
SKOPCOVÁ, Petra. Pocta Toyen.
Osudové ženy: Toyen. Poøad ÈRo.
PIORECKÁ, Kateøina. Praha avantgardní: literární prùvodce metropolí v letech 1918-1938. 
SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy svìta: pøíbìhy a vzpomínky. 

Football news:

UEFA President: Super League is a greedy project that could kill football forever. But this will not happen
Ceferin about Agnelli: The president of an organization with 247 clubs just ran away from it - I have never seen this in my life
I've never seen a man lie so much. The president of UEFA called Agnelli a liar, and the clubs of the Super League-greedy snakes
Coster-Waldau on Neville's words about Super League: He spoke on behalf of all football fans. Stop this nonsense
The president of UEFA on the head of Juve Agnelli: I have not seen a person who would lie so much. Incredible
UEFA President on Champions League without 12 top clubs: There are a lot of good teams in Europe. Now we know that there are snakes next to us
Shame on you. R. I. P. Liverpool. 1892-2021. Fans of the club hung banners against the Super League on the fence of Anfield