Katalogy vás tradiènì popisují jako „figuralistu s erotickımi motivy“. To poøád platí?
Pravda je, e do erotickıch motivù se nenutím, ty ke mnì pøicházejí jako souèást našeho bytí. V umìní se erotická linie odvíjí od starovìku, a tøebae køesané do toho v Evropì, jak se dnes øíká, „hodili vidle“, Asie je také na erotice hodnì postavená a ani Buddha se nahotou netrápil. Køesanské zbrzdìní se ale projevuje dodnes a vzpomínám, e kdy jsem u po listopadu 1989 vystavoval svoje první erotické obrazy v praské Nové síni, nastalo a zdìšení. Do návštìvní knihy mi tehdy nìkdo napsal, e bych se mìl jít léèit na psychiatrii.
