Czech Republic

Selhání organismu bývá u pacientů s covidem náhlé, míní sestra na ARO

Jak se vaše práce promìnila od jara doteï?
Zmìnila se hodnì. Na jaøe jsme mìli na oddìlení ARO menší poèet covidovıch pacientù, teï jsme úplnì zaplnìní. I práce je jiná. Na jaøe jsme mìli pacienty s lehèími pøíznaky, teï máme pacienty s horším prùbìhem na ventilátoru. Ta doba, kterou u nás tráví, je deset až tøináct dní.

Bojíte se, že se nakazíte?
Doteï jsem se v práci cítila jistá. Øíkala jsem i rodinì, že tam nic chytit nemùžu a že se cítím bezpeènì. Spíš naopak jsem se bála, že to chytím v obchodì nebo v tramvaji. To jsem si myslela, než jsem onemocnìla – teï jsem doma, jsem pozitivní. A nakazila jsem se od manžela. Takže doteï jsem se bála, abych nenakazila já je, ale teï jsem se nakazila od nich.

Jakı jste mìla prùbìh nemoci?
Naštìstí jsem mìla hladkı prùbìh, zimnici, teplotu, kašel a rımu. Ztratila jsem èich i chu, ale to postupnì ustává. Teï momentálnì ještì chraptím, to k tomu také patøí. Ještì poøád jsem v izolaci.

Simona Kleinerová

Simona Kleinerová

Studovala na Støední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické v Liberci.

V roce 2004 nastoupila jako všeobecná sestra nastoupila na ARO. 

V roce 2008 atestaèní zkouškou ukonèila specializaèní studium v oboru anestezie, resuscitace a intenzivní péèe. 

Od roku 2016 pùsobí jako stanièní sestra ARO. 

Báli se vaši blízcí nákazy víc na jaøe?
Báli, ale manžel se mì snažil podporovat, vidìl, že toho máme hodnì. Bylo to nejen dvanáct nebo osm hodin v práci, ale potom i doma, to bylo vìèné zaøizování a telefonování. Taková ta „rodinná práce“ byla na manželovi. Takže za to jsem ráda, hodnì mì podpoøil.

Koronaviroví pacienti klamou tìlem

Èetla jsem, že pacienti, kteøí skonèili na plicní ventilaci, èasto pøišli po svıch. Stalo se vám totéž, že nìkdo pøišel a vypadal relativnì v poøádku, ale potom skonèil na plicní ventilaci nebo mimotìlním obìhu?
K nám na ARO urèitì nechodí po svıch, k nám je pøiveze záchranná služba nebo je pøijmou z jinıch oddìlení pro zhoršenı stav. Ale je pravda, že koronaviroví pacienti jsou pøi vìdomí, komunikují. Vypadají jinak než klasiètí ároví pacienti, kteøí jsou udržovaní v umìlém spánku a napojení na hadièkách. Ale klamou tìlem. Za pár hodin nebo dnù se úplnì zmìní. V tom je ten velkı rozdíl. Vypadají dobøe, ale pak následuje strašnì rychlı propad jejich funkcí, hroznì rychle jim selžou plíce. Je tam strašnì rychlı obrat.

Tuší to pacienti, že se jejich stav bude horšit? Bojí se, když už jsou u vás a ještì sami dıchají?
Tìžko øíct, jestli to tuší. Postupnì asi ano, když se jim hùø dıchá a mají vysoké teploty, pociují, že není nìco v poøádku. Urèitì se bojí. Pro nì je to velmi nároèné. Nejen to, že mají strach o sebe, ale nemùžou ani vidìt své blízké. A k tomu dvacet ètyøi hodin kolem sebe vidí jen postavièky ve skafandru, to hraje na psychiku velkou roli. Navíc se na oddìlení dvacet ètyøi hodin dennì svítí, pacienti se nevyspí. Pak jsou samozøejmì zmatení a není to úplnì ideální stav.

Pøedpokládám, že pacienty z umìlého spánku i probouzíte. Bojí se pacienti, když pøijdou k sobì?
My je sice probudíme, ale ne vždycky je pacient úplnì tak pøi vìdomí, že si uvìdomuje, co se všechno stalo. Èasto nevìdí, kde jsou, proè jsou tam, co se dìje. Neví, co je doma, mají strach o své pøíbuzné. Takže k nám musí docházet i psycholog, kterı s nimi navazuje komunikaci a snaží se je nìjakım zpùsobem uklidnit.

Když se pacienti budí z umìlého spánku, doznívají u nich sedativa, takže hned nedokážou rozpoznat, co se dìje, kde jsou, kdo se o nì vlastnì stará. Ale nìjakou spoleènou komunikací k tomu dojdeme.

Pacient komunikoval, jedl, telefonoval. Pak zemøel

Jakı pøíbìh vás v poslední dobì nejvíc zasáhl?
Mìli jsme tam jednoho pacienta, kterého jsme pøijímali z jiného oddìlení pro zhoršenı stav. Pøišel plnì pøi vìdomí, spolupracoval, jen mìl dušnost a musel bıt na kyslíku. S námi normálnì komunikoval, jedl, telefonoval, psal si s rodinou. Ale za pár dní došlo k tak enormnímu zhoršení stavu, že musel bıt napojen na plicní ventilaci. Posléze jsem zahájili orgánovou podporu léky, ale bohužel to mìlo špatnı konec a pacient zemøel.

Mìli jste nìjakého pacienta, kterı nákazu zlehèoval a vùbec nevìøil tomu, že by se sám mohl v nemocnici ocitnout?
Zrovna ten pacient, kterého jsem teï zmiòovala. Byl to takovı postarší muž, øíkal, že se mu daøí dobøe, že nepotøebuje bıt v nemocnici. I to mì osobnì mrzelo, když jsem vidìla, jak dopadl. Když jsem s ním o tom mluvila, zlehèoval to, že je nastydnutı, že se vyleží, že potøebuje jít domù a nechce tu bıt. U ostatních se to ani moc neobjevuje.

Jak to zvládáte jako kolektiv? Nemáte už ponorkovou nemoc?
Jako stanièní sestra musím øíct, že jsem za svùj kolektiv velmi vdìèná. Sestøièky a bratøi jsou ochotní, co se tıèe braní pøesèasovıch služeb. Vìdí, jaká je situace, že budou mít pøesèasy, že je tøeba pokrıt stav na oddìlení. Kdykoli zavolám, vezmou službu. I když toho máme hodnì, vypomáháme si, a za to jsem ráda.

Zvykli jste si už na ochranné obleky? Jde to vùbec?
Dá se na to zvyknout, respektive jsme si na to zvyknout museli. Není to jednoduché, vydržet ètyøi hodiny v tom skafandru je hodnì nároèné. Nejen po fyzické stránce, kdy v tom obleku musíte manipulovat, øedit léky, dìlat takovou tu ošetøovatelskou èinnost, když necítíte cit v prstech. 

Horší je psychická zátìž. Neustále se pøevlékáte, oblékáte, dezinfikujete, jste neohrabaní, špatnì slyšíte. Pracujeme na oddìlení ve tøech nebo ètyøech sestøièkách a musíme se pøekøikovat, abychom se slyšely. Také nevíme, kdo ve kterém skafandru je, takže máme nálepky, abychom se vùbec poznali.

Díváte se na lidi, kteøí mají tøeba roušku z krajky nebo se podobnì snaží obejít zákony, jako na potenciální pacienty?
Když nìkoho takového potkám, tak si øíkám, že je škoda, že neví, co se dìje za branami nemocnice. Kdyby to vìdìl nebo vidìl na vlastní oèi, tøeba by si uvìdomil, že má chránit sebe i své okolí.

Øeditel ÚZIS naznaèil, co mùžeme oèekávat v nejbližších tıdnech:

Football news:

Berg reached the Champions League group at 34 - probably the last one in his life. And I chewed out that very victory for Krasnodar
Ronaldo scored the 750th goal of his career. 450 of them are for real
Chiesa scored for the first time for Juventus-Dynamo Kyiv
Griezmann scored for the first time in 3 consecutive games for Barca. He has 5 goals in his last 7 matches for the club
Braithwaite has scored 5 (4+1) points in Barca's last 3 games. He had not scored in 13 games before
Pavel Nedved: Juventus doesn't depend on Ronaldo. Any team will miss such a player
Holand and Jan will not play Lazio due to muscle injuries