logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo
star Bookmark: Tag Tag Tag Tag Tag
Czech Republic

RECENZE: Těžké začátky génia aneb když Dvořák neuměl komponovat

Král a uhlíø je Dvoøákova druhá opera. Roku 1873 ji dokonce zaèal studovat kapelník Bedøich Smetana v Prozatímním divadle, ale nakonec ji pro pøíliš komplikovanou podobu odložil. Dvoøák se nevzdal a na stejnı text napsal novou hudbu, což je v hudebních dìjinách ojedinìlı èin. Zatímco druhá verze se prùbìžnì uvádìla a nahrávala, první poprvé a naposledy zaznìla na pøelomu dvacátıch a tøicátıch let v Národním divadle, ovšem ne v plné délce.

Antonín Dvoøák: Král a uhlíø

Dirigent: Tomáš Brauner

Symfonickı orchestr Èeského rozhlasu

Dvoøákova Praha, Rudolfinum, 19. záøí 2019

Hodnocení­: 50 %

Až teï ji v kompletní podobì pøedstavil festival. A byl to dost šok, možná ještì vìtší než koncertní provedení Dvoøákovy úplnì první, historické opery Alfred pøed pìti lety. Ta je také špatná v nezvládnuté práci s orchestrem a absenci invence. U Krále a uhlíøe je však mohutná orchestrální a sborová masa navíc posazena na prostinkı pøíbìh o setkání uhlíøe a krále, jenž utají svou identitu, a milostnou zápletku, jež sice nepostrádá i vážnìjší momenty, ale odvíjí se v úsmìvné a naivní rovinì a samozøejmì ústí do happy endu.

Èlovìk mìl v hledišti neustále pocit, že jakısi právem zapomenutı skladatel se snaží napodobit Wagnera, ale vùbec to neumí, neví, jak vyjádøit postavy, a tak sahá k uniformnímu patosu, jenž se nedá vydržet, zvl᚝ když dílo trvá (s dvìma kratšími pauzami) tøi a pùl hodiny. Z pøehuštìné, mohutné, aè útoènì pojaté orchestrální sazby nevystupuje témìø žádnı nápad, žádná melodie èi hlubší charakteristika. Je to takovı hudební beton. Jen obèas se zableskne – hlavnì ve sborovıch pasážích. 

„Ten mladı muž by mohl napsat oratorium,“ napadlo by možná diváka, kterı by Dvoøáka vùbec neznal. A taky že oratoria pozdìji napsal, a jaká! Paprsek svìtla v podobì citem podložené melodie zasvítí v árii uhlíøovy dcery Lidušky v druhém dìjství, možná ještì na dvou, tøech dalších místech. Orchestrální suita v délce patnácti minut by se z opery dala sestavit, jako celek je ale neproveditelná. V tom mìl kdysi Bedøich Smetana pravdu.

Na obhajobu Dvoøáka ovšem nutno dodat, že hodnì jde i na vrub libretisty, plzeòského spisovatele Bernarda Guldenera, kterı se snažil poskládat vedle sebe snad všechna dostupná èeská slova a pøímoèarı dìj rozmìlnil mnoha postavami vèetnì vedlejšího milostného pøíbìhu dvorní dámy a purkrabího. Komponovat na šroubované vıroky èi primitivní rımovaèky postrádající vtip snad ani serióznì nejde, pokud by to nemìla bıt parodie. 

Pøitom ve své dobì tento text urèitì patøil k prùmìru, dokonce spíš lepšímu. Ostatnì jakkoli Dvoøákova druhá, hudebnì zjednodušená, èásteènì upravená a celkovì jistì snesitelnìjší verze Krále a uhlíøe se prùbìžnì hrála a nahrávala, v druhé polovinì dvacátého století ztratila dech i ona – v Národním divadle naposledy zaznìla roku 1957.

Co je genialita

Z tohoto pohledu lze vıkony úèinkujících pøi ètvrteèním veèeru v Rudolfinu považovat víceménì za hrdinské. V prvé øadì zaslouží uznání dirigent Tomáš Brauner, kterı celı aparát sestávající ze Symfonického orchestru Èeského rozhlasu a Pražského filharmonického sboru dokázal udržet pohromadì. K dobovım steskùm na zbyteènou obtížnost a pøetíženost pìveckıch partù, které nejdou do krku ani do hlavy, se lze po poslechu pøipojit. 

Pøesto obsazení jedenácti sólovıch rolí mìlo bıt pro danı úèel kvalitnìjší. Kateøina Knìžíková ozvláštnila Lidušku svım lyrickım hlasem, ale ani jí se zjevnì nezpívalo moc dobøe. Vedle ní nejlépe obstál slovenskı basista Jozef Benci jako uhlíø Matìj. Richard Samek jako Lidušèin nápadník Jeník zpíval pøíliš silou, také tenorista Josef Moravec v úloze purkrabího na hlas nepøíjemnì tlaèil, barytonista Roman Hoza coby král Matyáš pùsobil barvou hlasu i pøednesem matnì.

V nìkterıch dobovıch recenzích po uvedení roku 1929 se objevily názory, že Dvoøákovu vıznamu nebylo tímto èinem dobøe poslouženo. Dnes mùžeme øíct, že podobnì jako u Alfreda je to spíš naopak. Z provedení vznikla nahrávka, která jistì poslouží dvoøákovskım badatelùm. Ale pøedevším je ohromující slyšet na vlastní uši, jakou cestu dokázal Dvoøák ve svém umìleckém životì ujít. Jak je to možné? 

Odpovìï je souèasnì odpovìdí na otázku, co je nebem daná genialita. U Dvoøáka právì ten rozdíl mezi Králem a uhlíøem (ale tøeba i prvními symfoniemi a dalšími ranımi díly) a vrcholnımi oratorii, symfoniemi, instrumentálními koncerty a samozøejmì i operami v èele s Rusalkou.

Themes
ICO