Czech Republic

Putin věří, že povládne navždy. To je strašná chyba, říká kremlolog

Jsou to už dva mìsíce od vypuknutí povolebních protestù v Bìlorusku. Pøedáci opozice jsou za møížemi nebo v exilu, Lukašenko se nechal znovu inaugurovat, svìt už bìloruskou krizi moc nesleduje. Dá se øíci, že Lukašenko má vyhráno?
Ne, stále èelí závažnım problémùm. Bìloruská spoleènost ho naprosto odmítá a tyto nálady nijak neslábnou. Lukašenko poèítá s tím, že mu staèí poèkat, až se lidé unaví. Pak zorganizuje dlouhı a složitı proces pøijetí nové ústavy a vypsání novıch voleb. Chce to co nejvíc prodlužovat, aby mohl zùstat u moci. Jeho budoucnost ale závisí hlavnì na tom, co mu øekl Putin a kde jsou limity jeho podpory.

Konstantin Eggert

Konstantin Eggert, komentátor Deutsche Welle se zamìøením na Rusko a...

Komentátor a analytik nìmecké veøejnoprávní stanice Deutsche Welle. Specializuje se na dìní v Rusku, v postsovìtském prostoru a na Blízkém vıchodì. Døíve pùsobil v televizi Dožï, vydavatelství Kommersant, moskevské redakci BBC èi v ruské poboèce ExxonMobil. Rozhovor vznikl v rámci letošní konference Forum 2000.

Kde jsou tyto limity?
Pro Putina je hlavnì dùležité, aby Lukašenko byl stále schopen kontrolovat bezpeènostní struktury a bezpeènostní situaci. Rusko hraje extrémnì dùležitou roli. Staèilo by, kdyby Putin pøestal Lukašenka podporovat a dosáhl by zmìny režimu. V bìloruskıch protestech ale nejde jen o Lukašenka, ale i o Putinovu prestiž.

Co tím myslíte?
Putinova podpora Asada, Madura a nyní Lukašenka je souèástí jeho globální strategie zadržování vlivu USA a pøesvìdèování Washingtonu, že jakıkoliv pokus o svržení spøátelenıch režimù nebo dokonce jeho vlastního režimu dokáže potlaèit. Hlavní Putinovou politikou – jak domácí, tak zahranièní – je totiž pøežití jeho režimu. Proto nemùže Lukašenka nutit, aby nyní sám odešel. Vypadalo by to, že se podvolil protestnímu hnutí. To je pro nìj naprosto nepøijatelné.

S Lukašenkem tak musí vydržet do doby, kdy už jeho odchod nebude vypadat jako dùsledek revoluce, ale jako dobrovolnı ústup laskavého autokrata. Pak vybere jeho nástupce. Putin cítí, že na to má morální právo. Nesmíme zapomínat na to, že Rusko drží bìloruskou ekonomiku nad vodou, bez ruskıch energetickıch dotací by se bìloruská ekonomika rovnala nule.

Na koho by mohl ukázat?
Vybere nìkoho, kdo je extrémnì vstøícnı k Moskvì, zajistí imunitu Lukašenkovi a jeho kumpánùm a nebude moc naklonìnı projektu Vıchodního partnerství EU. 

Kandidáta bude nejspíš hledat v øadách opozice a podle mì to nebude zas tak tìžké. Staèí si vzpomenout na lidi, kteøí se na jaøe pøihlásili jako kandidáti na prezidenta a dnes sedí za møížemi. Nikdo z nich nebyl vıraznì prozápadní, vìtšina chtìla udržovat pøátelské vztahy s Ruskem a nìkteøí byli velmi proputinovští.

Takže Lukašenko to má tak jako tak spoèítané?
Otázkou je, co se nyní odehrává v jeho hlavì. Nesmíme zapomínat, že na lidi, jako je on, nemùžeme uplatòovat naši logiku. Žije ve svém vlastním svìtì. Policie a tajné služby jsou mu stále loajální. Docela dobøe mohl dojít k závìru, že se mùže udržet u moci ještì jedno funkèní období. Nejspíš mu je jasné, že Putin je na nìm závislı stejnì, jako je on závislı na Putinovi. A toho hodlá využít.

Každou nedìli v ulicích Minsku demonstrují desetitisíce lidí. Jak to, že protesty neutichají?
To má velice jednoduché vysvìtlení. Bìlorusko je na rozdíl od Ruska skuteèná diktatura. Lukašenko nekontroluje jen veškerou politickou moc, ale i národní ekonomiku. V Bìlorusku je jen jeden oligarcha, a tím je Lukašenko. Jeho kolchoznickı styl vládnutí, jeho izolacionismus, jeho neschopnost pochopit mladé lidi a modernizovat zemi už všechny štve.

U moci je už šestadvacet let. Je tady celá jedna generace, která vyrostla a dospìla za jeho vlády. Lidé ho mají plné zuby. I kdyby teï zaèal rozdávat peníze ve velkém, nedokáže si koupit celou spoleènost. Minsk je navíc relativnì moderní mìsto a Bìlorusko leží velmi blízko EU. Mezi Minskem a Vilniusem jezdilo pøed covidem pìt vlakù dennì.

Mají ale protestující nìjakou nadìji na zmìnu, když se o vedení jejich zemì tak jako tak rozhodne v Moskvì? V co demonstrace mohou vyústit?
Myslím si, že v Bìlorusku budeme v následujících letech pozorovat upevòování politické a obèanské spoleènosti. A ta bude muset udìlat velmi dùležité rozhodnutí, jak bude samu sebe definovat. V Bìlorusku totiž dnes existují dva národní narativy. 

První z nich vychází ze slovanského bratrství s Ruskem a zkušenosti druhé svìtové války. Bìlorusové skuteènì nejsou rusofobní, devadesát procent Bìlorusù mluví rusky. V tom druhém je Bìlorusko dìdicem Litevského velkoknížectví, køižovatkou Západu a Vıchodu, nejvıchodnìjší èástí západní Evropy.

13. øíjna 2020

Zajímavé je, že tento historickı odkaz využíval i Lukašenko pøi budování nové bìloruské identity. V dobách lepších vztahù s EU napøíklad z unijních fondù financoval rekonstrukci hradù polské šlechty. Napøíklad opravu zámku v Nesviži, kterı patøil rodu Radziwi³³ù.

Bude proto velmi zajímavé sledovat, jak se sympatie k Rusku a totální závislost na ruské ekonomice protnou s odkazem Polsko-litevské unie. V øadách protestujících totiž panuje velká deziluze z toho, že se Putin postavil za Lukašenka a faktem, že ruská inteligence nepozvedla hlas na obranu Bìlorusù.

Když už hovoøíme o odkazu Polsko-litevské unie: Vilnius a Varšava se v bìloruské krizi velmi silnì angažují a prosazují co nejtvrdší postup proti Lukašenkovi. Dá se øíci, že polské elity stále cítí odpovìdnost za takzvané Kresy, tedy nìkdejší polská území na vıchodì?
Ano, tento pocit historické jednoty nikdy nezmizel a ty reminiscence jsou velmi silné. Ve Varšavì èi Gdaòsku jsou stále k vidìní erby protiruského povstání z roku 1863. Je na nich polskı orel, litevskı rytíø a archandìl Michael reprezentující území dnešního Bìloruska. Stále existuje velmi silná idea Polska a Litvy jako vùdcù toho, èemu se ve Varšavì øíká intermarum, tedy jakéhosi slovansko-litevského køesanského sdružení národù rozkládajícího se mezi Baltskım a Èernım moøem.

14. záøí 2020

V Bruselu, Berlínì a Paøíži se tomu smìjí. Vıchodní Evropu vnímají jako potrhlé køesany, venkovany, kteøí poøád øeší historii a Rusko. Jenže tato historická zkušenost se nakonec mùže ukázat jako strategická vıhoda. 

Mezi Varšavou a Vilniusem v posledních letech došlo k naprosté shodì, jak nahlížet na takzvanou vıchodní otázku. Zaèalo to Ukrajinou, nyní to pokraèuje v Bìlorusku. Tím, že se plnou vahou postavily na stranu ukrajinského a bìloruského národa, Polsko a Litva prokázaly, že se považují za zemì, které je dovedou do Evropy, zatímco všichni ostatní ustupují Putinovi.

Evropská unie na bìloruskou krizi reagovala sankcemi. Na èernou listinu zaøadila ètyøicet Lukašenkovıch èinovníkù, Lukašenka však zatím ne. Co si o tom myslíte?
Je to smìšné. Je to ta nejhorší ukázka francouzsko-nìmeckıch snah sedìt na dvou židlích. Evropa doufá, že když na Lukašenka neuvalí sankce, tak možná bude svolnı k dialogu s opozicí o vypsání novıch voleb.

Paradoxní pøitom je, že vìtšina evropskıch státù neuznává Lukašenka jako legitimního prezidenta. To by znamenalo, že bìloruská opozice by mìla usednout k rozhovorùm se soukromou osobou jménem Alexandr Grigorjeviè Lukašenko. To nejde. Buï je to prezident, nebo uzurpátor.

Tato neschopnost dosáhnou kvadratury kruhu je bohužel velice charakteristická pro veškerou politiku EU tıkající se území vıchodnì od linie Odra–Nisa. Putinovi to dává dost prostoru poradit si s bìloruskou situací po svém.

Jaká by tedy byla podle vás správná reakce ze strany EU?
Zaøadit Lukašenka na sankèní seznam. Jenže západní Evropa má stále dojem, že v Rusku a v Bìlorusku nakonec všichni pochopí, jak je EU moudrá a nastane všeobecná spokojenost a harmonie. Takto to nefunguje. Naopak tím v autokratech jako je Lukašenko, Putin èi Ilham Alijev upevòuje pocit, že EU je politicky slabá a nakonec se vždycky zachová podle toho, co je v zájmu byznysu.

Vztahy EU a Ruska dnes kalí i kauza Alexeje Navalného. Dozvíme se vùbec nìkdy, kdo za jeho otravou stál?
Je mimo veškerou pochybnost, že za Navalného otravou je ruskı stát.

Proè?
Navalného mohl otrávit pouze nìkdo, kdo má pøístup k novièoku, tedy chemické látce vyvinuté ruskou armádou. Oligarchové èi mafiáni k ní pøístup nemají. Rozhodnutí o popravì Navalného tak mohlo bıt pøijato pouze na nejvyšších místech ruského státu. A je tøeba podotknout, že Kreml vìnoval Navalnému a jeho èinnosti extrémní pozornost.

25. srpna 2020

Jak si tedy vysvìtlujete, že ruskému státu se Navalného nepodaøilo zlikvidovat? Stejnì jako Sergeje Skripala?

Na to asi existují vìtší experti než jsem já. Zdá se však, že novièok je velice nestabilní látka a stále se ještì neví, jak se chová v rùznıch podmínkách. V pøípadì Skripala zøejmì sehrálo roli vlhké poèasí v Salisbury. 

V pøípadì Navalného asi pachatelé poèítali s tím, že letadlo poletí až do Moskvy, kde z nìj vyloží jeho mrtvolu. Pilot se však rozhodl okamžitì pøistát a lékaøi v Omsku zasáhli ještì pøedtím, než pøišly rozkazy z Moskvy. To nejspíš Navalnému zachránilo život. 

Alexej Navalnyj s manželkou Julií. (6. bøezna 2020)

Ano, dá se øíci, že Navalného i Skripala má pán bùh hodnì rád a asi má s nimi nìjaké své vlastní plány. V obou pøípadech ale rozhodnì šlo o pokus o vraždu. Když použijete tak nebezpeènou látku jako je novièok, urèitì poèítáte s tím, že dotyènı mùže zemøít.

Pøece jenom mi to vrtá hlavou. Pokud Putinùv režim chtìl Navalného zlikvidovat, proè ho pustil na léèení do Nìmecka? Proè ho nenechal zabít v nemocnici v Omsku?
Tak za prvé: tento pohled dnes šíøí hlavnì lidé z RT a ruské státní televize. Jenže tak vlastnì pøiznávají, že v èele Ruska stojí parta vrahù, kteøí vynikají v likvidaci svıch kritikù. Za druhé: ve chvíli, kdy byl Navalnyj z nejhoršího venku, bylo velice obtížné zabránit jeho odjezdu.

Jak to?
Podle mıch zdrojù v Berlínì se Angela Merkelová okamžitì spojila s finskım prezidentem Saulim Niinistöem, což je jeden z mála evropskıch státníkù, kterı se s Putinem pravidelnì baví. Merkelová ho zøejmì požádala, aby Putina pøesvìdèil, že Navalného je tøeba zachránit.

Není pochyb, že v Kremlu se nad tím dlouho debatovalo, ale Putin to nakonec schválil. Kdyby ho ruská vláda nepustila na léèení za hranice, tak by to byl obrovskı skandál. Je tøeba si uvìdomit, že Putin je posledních šest let velmi izolovanı a kontaktù s Merkelovou, Niinistöem èi Macronem si velmi cení.

Opozièní lídr Alexej Navalnyj (24. února 2019)

Nyní mùže udìlat pøesnì to, co udìlal po sestøelení letu MH17 v roce 2014. Pokusí se kalit vodu. Zaène vypouštìt desítky rùznıch verzí, jak se to sebìhlo. Lidé si nakonec øeknou, že se vlastnì neví, jak se to doopravdy stalo. Není to ideální, ale ze všech špatnıch øešení je to to nejménì špatné.

V Nìmecku se po kauze Navalnyj diskutovalo o zrušení projektu Nord Stream 2. Mùže na to dojít, nebo opìt zùstane jen u unijních sankcí?
Nìmecko svoji úèast na plynovodu Nord Stream 2 nezruší. To Putinovi jen potvrdí, že pro EU jsou nejdùležitìjší peníze. Sankce mají pøedevším symbolickı vıznam, protože spojují Kreml s pokusem o vraždu jeho nejvìtšího kritika.

Vrátí se Navalnyj do Ruska? A pokud ano, bude dál zatápìt ruské vládì a oligarchùm?
Musím vás opravit, ta otázka je špatnì formulovaná. V Rusku jsou vláda a oligarchové to samé. Oligarchové pøedstavující nezávislou sílu na ruské vládì neexistují. Tak tomu bylo naposledy za Jelcina. Když Putin øekne oligarchùm, aby skoèili z mostu, tak to udìlají.

Putin by si strašnì pøál, aby Navalnyj zùstal v Nìmecku. To byl ostatnì hlavní dùvod, proè ho nechal odjet. Tak trochu doufal, že už se nevrátí. Kdyby se z Navalného stal emigrant, tak by jako politik skonèil. Navalnyj to ví. Já ho znám osobnì. Nepochybuji, že se do Ruska vrátí.

Mùže aféra s jeho otravou posílit jeho pozici v oèích ruské veøejnosti?
Urèitá èást Rusù samozøejmì považuje Navalného za agenta Západu, kterı celou vìc zinscenoval jako své píár. Vìtšina Rusù totiž nechápe, jak to na Západì chodí. 

Nechápou, že Angela Merkelová nemùže zavolat do nemocnice Charité a nadiktovat lékaøùm, co by mìly ukazovat Navalného testy. Myslí si, že to tam chodí jako v Rusku, kde o všem rozhoduje Putin nebo místní gubernátor a všichni – policie, soudy, média – jejich rozhodnutí poslušnì vyplní.

21. srpna 2020

Pak jsou tady Navalného stoupenci, a tìch už dnes mohou bıt miliony. Zbytek spoleènosti je stále nerozhodnutı a Navalnyj nyní dostal skvìlou šanci získat je na svou stranu. Díky zájmu médií se z nìj stala globální superstar, jeho image na Západì obrovsky narostla. Stal se z nìj rovnocennı soupeø Putina. V Rusku jsou dnes jen dva skuteèní politici: Putin a Navalnyj.

Dokážete si pøedstavit, že za pár let stane v èele masovıch protiputinovskıch demonstrací, jaké Rusko zažilo napøíklad v roce 2011?
Velice snadno. Pøíští rok se budou konat volby do Státní dumy a Navalnyj se urèitì pokusí nìco zorganizovat. On se navíc jako politik dost zmìnil. Vyzrál, uvažuje více strategicky. Už nemluví jenom o korupci, ale i o budoucnosti Ruska. Vìnuje se více zahranièní politice. Navalnyj má jako politik obrovskı potenciál dalšího rùstu.

Jakı potenciál má Putin?
Žádnı. Putinùv potenciál se vyèerpal. Jde v Lukašenkovıch stopách. Myslí si, že mùže zùstat u moci do nekoneèna. To je strašná chyba. Každı rok pøibıvá dospìlıch lidí, kteøí prožili celı život pod jeho vládou. Jsou to obyvatelé velkıch mìst, støední tøída, mají dobré vzdìlání. Umìjí cizí jazyky a mají pøístup k informacím z celého svìta.

Ruskı prezident Vladimir Putin pøednesl tradièní poselství o stavu zemì (16....

Putin je osmašedesátiletı muž, kterı už dvacet let sedí v Kremlu. To je sakra dlouhá doba. Už nemùže nikoho pøekvapit – tedy v pozitivním smyslu. Nepøijde s nièím novım, nemùže Rusùm ukázat cestu do budoucnosti, nedokáže se zøíci ani kousku moci. Se Západem se neusmíøí. Putin se nezmìní. A každı èlovìk pøece chce jednou za èas zmìnu. To je to, èeho Navalnyj mùže využít: lidské touhy po zmìnì.

Letos v lednu po rošádì v èele ruské vlády se spekulovalo, že Putin by se mohl z Kremlu pøesunout do funkce jakéhosi Otce národa. Nakonec všechno dopadlo úplnì jinak a nová ústava mu dala možnost vládnout až do roku 2036.
Pokud si nìkdo myslí, že v Rusku mùže zaujmout pozici Otce vlasti, tak se velmi plete. Rusko není Singapur, Èína nebo Kazachstán. Rusko má naprosto jinou politickou kulturu. V Rusku je vaše pozice v mocenské struktuøe definována funkcí, kterou zastáváte. A pokud nezastáváte nejvyšší pozici, tak nejste vùdce. Putin to ví a proto neodejde. Zùstane do té doby, dokud mu to dovolí zdraví.

Už nejménì pùl roku je v totální izolaci ve své rezidenci v Novo-Ogarevo. To se tak moc bojí nákazy? A jak tato izolace vlastnì ovlivòuje fungování jeho režimu?
Ano, Putin má o sebe velkou starost. Ale je tøeba øíci, že on žije v izolaci od zbytku Ruska už daleko déle. Nejménì od anexe Krymu. Žije ve svém vlastním svìtì, v nìmž je stejnou historickou postavou jako Petr Velikı, Kateøina Veliká nebo Churchill a Roosevelt.

Z politického hlediska se stará pøedevším o pøežití svého režimu. Ekologická katastrofa v Norilsku nebo protesty v Chabarovsku, nic z toho ho nezajímá, pokud to nemá pøímı dopad na jeho režim. Z osobního hlediska se zajímá hlavnì o své místo v historii. Chtìl by se stát èlovìkem, kterı dá Rusku novou národní identitu. A to ho pohání dál.

Jaká je jeho vize ruské národní identity?
Je to myšlenkovı svìt, v nìmž nejvìtší obèanskou ctností je poslušnost vùèi tomu, kdo je právì u moci: a už je to car, generální tajemník nebo prezident. A už sedí v Kremlu kdokoliv, má vždycky pravdu. Je to svìt, v nìmž je stát dùležitìjší než obèan.

Kdo pro nìj pøedstavuje nejvìtší vzor z ruské historie? Mark Galeotti mi pøed pár lety øekl, že døíve to byl napøíklad Pjotr Stolypin, ale dnes je to spíše Petr Velikı nebo Stalin.
Nedovolil bych si spekulovat. Takovı Stolypin byl sice loajální monarchista, ale chtìl Rusko zmìnit. Chtìl zmìnit povahu ruské venkovské spoleènosti, za což si zaslouží obrovské uznání. Chtìl sebrat pùdu velkostatkáøské aristokracii a vytvoøit tøídu venkovského podnikatelstva. Vìøil, že rolníci dokážou s pùdou nakládat. Ještì pøed osmi lety se o jeho odkazu poøádaly konference, postavili mu sochu u sídla ruské vlády. Dneska už o nìm nikdo nemluví.

Pjotr Stolypin zatával funkci ruského premiéra v letech 1906 až 1911. Agrárními...

Pjotr Stolypin zatával funkci ruského premiéra v letech 1906 až 1911. Agrárními reformami se snažil pøedejít revoluci. V roce 1911 se stal obìtí atentátu.

Stolypin totiž mìl dùvìru v lidi, naopak Putin lidem nevìøí. Jedním z hlavních rysù jeho svìtonázoru je, že nevìøí na demokracii. Ano, v Rusku existuje Státní duma, na oko je to demokracie. Jinak by se mu zavøely dveøe do slušné spoleènosti. 

Ve skuteènosti si však Putin myslí, že národ by mìly vést vševìdoucí elity. Vìøí jen nejužšímu okruhu svıch kamarádù z KGB a juda. To je specifickı rys operativcù tajnıch služeb: nevìøit lidem je jejich práce. Tato nedùvìra se nyní vztahuje na celou ruskou populaci. Putina dneska daleko víc zajímá Stalin než Stolypin.

Rusko je dnes hodnì aktivní na Blízkém vıchodì. Poslalo letadla do Sırie a Libye, takzvaná Wagnerova skupina operuje v rùznıch koutech Afriky. Budou mít ekonomické dopady pandemie nìjakı vliv na ruské geopolitické ambice?
Podle mì ne. Putina vojenské operace v Sırii a Libyi zas tak moc nestojí a vidí v nich jednoduchı zpùsob jak proniknout do míst, kde døíve velkou roli hrála Amerika. Vrací se tak vlastnì k pøístupu, kterı vùèi Blízkému vıchodu kdysi zaujímal Chrušèov, Brežnìv nebo Andropov.

Svìtová média èasto líèí Putina jako velmi úspìšného hráèe na Blízkém vıchodì. Nejménì od intervence v Sırii v roce 2015. Vy ve svıch komentáøích s tímto pohledem pøíliš nesouhlasíte. Proè?
Jde o to, jak definujete úspìch a jaká je vaše perspektiva. Když na to koukáte z krátkodobého hlediska, tak ano, Rusové zachránili Asada. Ale podívejte se do Libye, generálovi Haftarovi se ani s podporou Ruska nepodaøilo ovládnout celou zemi. Takže to za úspìch považovat nemùžeme.

Bašár Asad a Vladimir Putin

Putin navíc v Sırii uzavøel dohody s Erdoganem, což je pro nìj dnes kontraproduktivní. Turecko na Kavkazu podporuje Ázerbájdžán proti Arménii, nejvìtšímu ruskému spojenci v regionu. Putin s tím kvùli dohodám s Tureckem v Sırii nemùže nic dìlat. Jeho prestiž na Kavkazu hroznì utrpìla a dá se èekat, že Erdogan využije situaci na Kavkazu jako páku proti Rusku v Libyi.

Jaké cíle vlastnì souèasnı ruskı režim na Blízkém vıchodì sleduje?
Putin Blízkı vıchod moc nezná. Myslí si, že vliv Ameriky tam slábne, že se tam už nevrátí. Já si to tak úplnì nemyslím. Dùkazem je napøíklad to, že Spojené arabské emiráty a Bahrajn nedávno normalizovaly vztahy s Izraelem. To je velkı úspìch Trumpovy administrativy. Mùžeme to srovnat s rokem 1994, kdy Jicchak Rabin a Husajn I. podepsali mírovou dohodu mezi Izraelem a Jordánskem.

Pro Putina to bylo naprosté pøekvapení. O to vìtší, že je velkı kamarád s Bibim Netanjahuem a ten mu o tom nic neøekl. Rusko na Blízkém vıchodì nemá žádné zásadní národní zájmy. Putin se tam angažuje proto, aby mohl pùsobit potíže Americe. Ale to je pøesnì to, co si myslel i Brežnìv. A byl snad Brežnìv úspìšnı?

Football news:

Messi is the only one in the top 5 European leagues not to score after 10 + shots in a championship game this season
Lampard on 3-1 with Leeds: I'm absolutely thrilled. On another day we could have scored 5-6
Koeman on 1:2 with Cadiz: the Mood was not too good. Lost because of an error
Mbappe scored his 100th goal for PSG and shares 4th place in the club's goalscoring list
As a child, Monday played with stockings with straw or cans of stew. And he told my mother that he goes to tennis
Negredo scored for Barcelona after a mistake by Langle. Clement could not take the ball after an out, Ter Stegen did not have time to knock out
Kick It Out about whistling to players who took a knee in the championship: Applaud for ignoring hate speech