Czech Republic

Ostrá slova poslankyně o Maláčové: Může se rozčilovat jen sama na sebe

ROZHOVOR „Paní Maláčová se může rozčilovat maximálně sama na sebe.“ Poslankyně hnutí SPD Lucie Šafránková líčí, jak v současnosti funguje ministryně, jak spolupracuje s poslanci a jaká atmosféra je ve vládě i ve Sněmovně. Okamurovo hnutí by šlo zcela jinou cestou, jak dokazují její obsáhlé návrhy.

Ostrá slova poslankyně o Maláčové: Může se rozčilovat jen sama na sebe
Foto: Archiv L. Šafránkové
Popisek: Lucie Šafránková, poslankyně Parlamentu ČR za hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Místopředsedkyně sněmovního Výboru pro sociální politiku. Členka Zastupitelstva města Brna.
reklama

Anketa

Má vláda Andreje Babiše dovládnout do voleb?

hlasovalo: 5937 lidí

Co říkáte nápadu na stoprocentní náhradu mzdy v karanténě a izolaci, který v pondělí ministryně Maláčová pod marketingovým názvem „izolačka“ prosadila na vládě?

Naše hnutí SPD dlouhodobě prosazovalo, aby vláda lidem kompenzovala mzdy, pakliže nemohou kvůli nařízené karanténě nebo izolaci chodit do práce. Takže jsem ráda, že naše volání bylo nakonec vyslyšeno. S paní ministryní Maláčovou je to delší příběh.

Jak jsem již uvedla, myšlenka zvýšení náhrady mzdy v době nařízené karantény či izolace v souvislosti s infekcí covid-19 je velmi správná. Nikdo samozřejmě nesmí být nucen setrvat čtrnáct dní doma prakticky pouze za polovinu standardního pracovního příjmu. To je u nízkopříjmových, ale i středněpříjmových zaměstnanců mnohdy doslova ekonomicky likvidační, protože se takto mohou snadno dostat do dluhové spirály v důsledku toho, že nejsou schopni zaplatit všechny své povinné měsíční výdaje. Což zejména hrozí u rodičů–samoživitelů.

Hnutí SPD tudíž tuto myšlenku vždy podporovalo. Nikdy jsme, na rozdíl od jiných politických stran a hnutí, v této nesmírně důležité záležitosti, nehráli účelové politické hry, vždy jsme navrhovali, a také jsme pro to hlasovali, aby byl tento příspěvek dostatečně vysoký, a zároveň i stejně spravedlivý ke všem zaměstnancům. To původní vládní návrh z minulého týdne, který nakonec napoprvé nebyl schválen, nesplňoval, a poškozoval tak zejména nízkopříjmové zaměstnance.

Za nejlepší řešení stále považujeme náš návrh, který jsme ve Sněmovně při projednávání tohoto zákona podali, aby tento příspěvek dostávali všichni zaměstnanci, kteří na něj mají nárok, ve stejné výši – tehdy to znamenalo 370 korun za každý kalendářní den nařízené karantény či izolace.

Předtím se v minulém týdnu odehrálo ve Sněmovně pozoruhodné vládní divadlo mezi ČSSD a ANO kvůli příspěvku 370 korun, což byl původní návrh, který nakonec Sněmovna nepřijala i kvůli hlasům ANO a ministryně Maláčová potom hodně zuřila. Můžete prozradit, co se kolem tohoto návrhu ve Sněmovně (ať už ve výboru, nebo poté v plénu) odehrávalo?

Bohužel se zde opět ukázal nekompetentní politický přístup paní ministryně Maláčové z ČSSD. Její návrh totiž při opakovaném hlasování nepodpořili ani všichni vládní poslanci... Takže reálně hrozilo, že pracujícím lidem v karanténě nepřijdou peníze v dostatečné výši. Čili se paní Maláčová může rozčilovat maximálně tak sama na sebe. A jen díky tlaku nás ostatních se později podařilo situaci zachránit.

Krátce popíši, co předcházelo onomu sněmovnímu hlasování. Tento vládní návrh, schválený nejprve Sněmovnou s některými pozměňovacími návrhy, o kterých ještě bude řeč, vrátil Senát v pozměněném znění. Senátní návrh jednak prodlužoval dobu vyplácení příspěvku z deseti na čtrnáct kalendářních dní, protože mezitím na vládní úrovni došlo k rozhodnutí o prodloužení doby nařízené karantény a izolace v tomto duchu. Dále senátní návrh přiznával nárok na tento příspěvek i všem zaměstnancům, kterým byla karanténa nařízena po návratu ze zahraničí včetně dovolených, zatímco vládní návrh tak činil pouze u návratů ze zahraničních pracovních a služebních cest.

A senátní návrh také ze zákona vypouštěl ustanovení o povinném nahlašování volných míst zaměstnavateli Úřadu práce a o evidenci zaměstnanců na dohody o provedení práce a o pracovní činnosti.

Nejprve se hlasovalo o této senátní verzi – a nebyla schválena. A poté, o jeden hlas, neprošla ani původní sněmovní verze. Hlavně proto, jelikož ji nepodpořili všichni přítomní vládní poslanci. Poslanci SPD podpořili postupně obě verze, protože pro nás bylo zcela zásadní, aby zaměstnanci v karanténě a izolaci dostali co nejrychleji zvýšenou náhradu mzdy a nebáli se z ekonomických a sociálních důvodů do karantény jít. Mimo jiné i proto, že existuje reálná možnost opakovaného nařízení karantény.

Důvodem odmítnutí (kvůli kterému návrh vrátil Senát, takže se musela shánět většina 101 hlasů k přehlasování) byl jeden z „přílepků“, který prosadila ČSSD a jehož podstatou bylo zavedení povinnosti zaměstnavatele hlásit všechna „dohodová“ místa pracovnímu úřadu. To bylo kritizováno jako nesmyslná byrokracie, která ničemu nepomůže. Jak se díváte na tento návrh?

ČSSD má přebujelou byrokracii ve svých genech. Hnutí SPD dlouhodobě prosazuje posílení práv dohodářů – např. ve vzahu k současným koronavirovým kompenzacím. Návrh též mohl omezit nelegální zaměstnávání tzv. načerno, spojené s daňovými a pojistnými úniky a poškozováním některých zaměstnanců z hlediska jejich sociálněprávní ochrany. Na druhou stranu tento vládní návrh obsahoval až zbytečně drakonické možnosti sankcí a pokut pro zaměstnavatele.

Jak vůbec v současné mimořádné situaci funguje spolupráce ministryně Maláčové a sociálního výboru? Naslouchá ministryně poslancům?

Řekla bych, že spolupráce ze strany paní ministryně příliš nefunguje, protože neumí normálně lidsky komunikovat. A to se pak negativně projevuje i při projednávání sociálních zákonů při jednání Sněmovny, což ve výsledku znamená, že namísto toho, aby občané dostali rychlou a efektivní pomoc, tak jsme často jen svědky mediálních osobních sebeprezentací paní ministryně.

Psali jsme:

Máte pocit, že vláda zvládá současnou krizovou situaci? Hovoří se o křiku a obviňování na jednáních vlády a tekoucích nervech zejména u premiéra Babiše. Jak to vidíte vy z pohledu poslankyně?

I v oblasti sociální politiky, které se věnuji prioritně, je zcela jasně patrný rozklad uvnitř vládní koalice, kdy v poslední době prakticky ve všech podstatných tématech (příspěvek v době karantény, kurzarbeit, přídavek na dítě, ošetřovné, koronavirové finanční kompenzace atd.) panují mezi jejími členy vzájemné názorové rozpory.

A je evidentní, že tyto věcné rozpory posléze přecházejí i v rozpory a konflikty osobní a emocionální, a vláda tak zcela ztrácí efektivitu, věrohodnost a schopnost vést zemi v době bezprecedentní krize. V SPD se snažíme soustavně pozitivně tlačit na vládu, aby jednala v zájmu občanů, jelikož teď v krizi nelze ztrácet ani vteřinu nějakými rozepřemi mezi hnutím ANO a ČSSD.

Jakým směrem by se měla ubírat pomoc v nouzi podle SPD?

Zde bych oddělila dvě roviny: „Standardní“ dlouhodobý systém pomoci občanům, kteří se ocitli v tíživé ekonomické a sociální situaci a v hmotné nouzi a současnou dobu koronavirové krize, kdy se mnoho občanů, živnostníků i zaměstnanců, dostalo do příjmové a existenční tísně v důsledku vládního omezení práce a podnikání v souvislosti s epidemií a nouzovým stavem.

Co se týče podoby nastavení našeho sociálního systému, je ve Sněmovně ve druhém čtení zásadní návrh SPD na ukončení zneužívání sociálních dávek tzv. nepřizpůsobivými, kde se jedná o to, aby sociální dávky vyplácené státem sloužily pouze jako nezbytná pomoc občanům, kteří se dostali do určité příjmové a sociální krize a snaží se z ní dostat vlastními silami a prací, anebo pomoc občanům, kteří již pracovat nemohou, jako jsou senioři a zdravotně postižení.

Naopak tyto dávky nesmí být vypláceny občanům, kteří se dlouhodobě vyhýbají práci, různě podvádí úřady, nevychovávají řádně své děti, neposílají je do školky a školy – anebo osobám, které si z dávek udělaly výhodný byznys například ve formě obchodu s chudobou v předražených zdevastovaných bytech a ubytovnách.

Sama jsem v nedávné době navštívila několik takovýchto lokalit a hovořila jsem zde s místními občany, sociálními pracovníky, učiteli a funkcionáři samospráv – takže mám o katastrofálním stavu v této oblasti i o jeho příčinách celkem jasnou představu.

Pomoc občanům a podnikatelům zasažených dopady koronavirových opatřeních zase musí být rychlá, adresná, jednoduchá a spravedlivá. Od počátku epidemie jsem podala ve Sněmovně v tomto směru cca 50 návrhů, zejména v oblasti finančních kompenzací živnostníkům, ale nejen tam.

Šlo například o návrhy na změnu nastavení kompenzačního bonusu pro osoby samostaně výdělečně činné (a společníky eseróček), kde jsem požadovala, aby nárok na finanční pomoc od státu měli i ti živnostníci, kteří pracují na částečné zaměstnanecké úvazky a dosud, bohužel, neobdrželi za valnou část loňských omezení od státu ani jedinou korunu, přestože jim byla zásadně omezena a znemožněna jejich podnikatelská činnost.

A usilovala jsem i o odstranění dalších nespravedlností, třeba když na kompenzační bonus nejprve neměli nárok ti živnostníci, kteří zároveň čerpali státní podporu na udržení pracovních míst svých zaměstnanců. Což se nakonec naštěstí i díky našemu úsilí podařilo napravit. Totéž se odehrálo u živnostníků v insolvenci, kteří řádně splácí své závazky.

Dále šlo o zlepšení podmínek matkám–samoživitelkám a otcům–samoživitelům při dlouhodobém ošetřovném při péči o děti v době uzavření škol, aby se v této péči mohli vystřídat s jinými členy rodiny, i když nežijí ve společné domácnosti, o nárok na toto mimořádné ošetřovné i pro živnostníky a zaměstnance pracující na dohody o pracovní činnosti a na dohody o provedení práce.

U těchto dohodářů jsem bojovala i o jejich spravedlivý podíl na kompenzačním bonusu, jestliže pracovali v odvětvích, které vláda uzavřela. A tento boj nekončí, připravuji další návrh na zlepšení jejich současné, velmi těžké situace, kdy se nacházejí mnohdy zcela bez prostředků a začínají i přicházet o bydlení apod.

A z poslední doby se jedná o mé dva návrhy zákonů, jejichž cílem je úplné odpuštění povinných zdravotních a sociálních odvodů od ledna do června letošního roku všem živnostníkům, kteří mají v důsledku vládních omezujících opatření již několik měsíců zcela pozastaveno podnikání a výdělečnou činnost.

Jak to vypadá ve Sněmovně s vašimi návrhy v této oblasti. Je nějaká šance na přijetí?

Co se týče novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, která by ukončila zneužívání sociálních dávek tzv. nepřizpůsobivými, je ta šance poměrně vysoká, protože náš návrh má nakonec podporu i u některých jiných stran. Rozhodujícím faktorem zde bude čas, tedy to, zda se zákon stihne ve Sněmovně ve zbývajících dvou čteních projednat a poslat do Senátu během jara. Pokud ano, jsem optimistka.

Ohledně pomoci živnostníkům tím, že jim na půl roku odpustíme povinné pojistné odvody je situace méně optimistická, protože vláda tyto občany v podstatě „zařízla“ tím, že toto  pondělí dala k oběma mým návrhům nesouhlasné stanovisko.

Což potvrzuje tezi, že pomoc našim drobným živnostníkům postiženým dopady koronaviru je ze strany této vlády velmi nedostatečná a že k ní vláda nemá opravdové odhodlání – a že spíše upřednostňuje velké nadnárodní korporace. Hnutí SPD naopak prosazuje podporu živnostníkům, malým a středním českých firmám a jejich zaměstnancům.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil přišel o víkendu s nápadem (který později stáhl a omluvil se za něj), že by lidé pracující na home office, kteří nebyli postiženi výpadkem příjmů, měli solidárně část svých výdělků přenechat těm, kteří si v pandemii vydělávat nemohou. Má podle vás smysl uvažovat tímto směrem nějakého direktivního přerozdělení příjmů?

Naprosto ne, jde o totální výsměch realitě a spravedlnosti. A je zajímavé, že s takovýmto zcela nesmyslným návrhem přichází představitel ODS, která sama sebe označuje za spravedlivou a všude se zaklíná volným trhem. Za SPD říkám, že ten, kdo pracuje, ať už doma nebo v sídle svého zaměstnavatele, musí dostávat adekvátní mzdu dle pracovní smlouvy a stát nemá mít právo mu z ní sebrat ani jedinou korunu nad rámec současných, zákonem stanovených odvodů.

Ti, kdo nyní pracovat nemohou, mají být odškodněni z veřejných rozpočtových prostředků, což jsou také peníze, které pocházejí z daní pracujících a podnikajících občanů. Takže ti už svoji solidaritu projevují tímto způsobem a je nepřijatelné, aby tedy takto platili ještě podruhé, ze své čisté mzdy.

Psali jsme:

Jako další opatření proti pandemii se zvažovalo uzavření průmyslových podniků (s výjimkou kritické infrastruktury anebo výrazné zpřísnění hygienických pravidel provozu. Souhlasila byste s uzavřením podniků kvůli riziku šíření nákazy?

Nikoli. V době razantního nárůstu rozpočtového deficitu a veřejného dluhu a počínající ekonomické krize nikoli zanedbatelného rozsahu si už náš stát nemůže dovolit žádné další markantní ekonomické ztráty.

Uvědomme si, že průmyslové podniky, dokud fungují, odvádějí daně a pojistné do veřejných rozpočtů a vyplácejí mzdy milionům zaměstnanců, což zase generuje další daňové příjmy státu, vytváří to poptávku po zboží a službách atd.

Zavření těchto podniků by způsobilo krizi prakticky nevratného charakteru, mnoho firem by zaniklo, protože by přestaly např. plnit své nasmlouvané závazky apod. Z citelně klesajících veřejných příjmů už by nebylo možné v dostatečném rozsahu financovat některé klíčové veřejné služby, např. zdravotnictví, školství a sociální služby. A, samozřejmě, v miliardových řádech by to vyvolalo potřebu dalších finančních kompenzací.

Z ekonomického hlediska musíme proti riziku šíření nákazy bojovat například právě zvýšenou náhradou mzdy při karanténě, nikoli zavíráním průmyslu.

Máte pocit, že velké průmyslové podniky jsou solidární a nesou náklady pandemie v podobné míře jako ostatní ekonomicky činní lidé?

O míře solidarity můžeme diskutovat, je to i věc subjektivních pocitů. Ale je evidentní, že tyto podniky, mají-li sídlo a daňovou povinnost v České republice, jsou enormně důležité právě tím, že když fungují, tak umožňují státu svými odvody do státního rozpočtu náklady pandemie financovat.

Jiný příběh jsou ale nadnárodní korporace se sídlem v zemích Evropské unie, které ročně z České republiky vyvedou na nezdaněných dividendách až tři sta miliard korun. Zde SPD navrhuje jejich zdanění ve výši 15 %, jelikož v současnosti jsou tyto nadnárodní korporace v tomto ohledu bezdůvodně zvýhodněné např. oproti českým firmám, které jsou povinny u nás své vyplacené dividendy zdaňovat.

Psali jsme:

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama autor: Jakub Vosáhlo

Football news:

Super League does not give up: they promise to revise the format in order to return and save football further
Football belongs to the fans. Today, more than ever. Tweet of the day by Gerard Pique
AC Milan and Inter are withdrawing from the Super League
It turns out that Barcelona was not formally part of the Super League. Laporta is against her - and everything was planned in advance
Premier League clubs have abandoned the Super League under threat of suspension from national tournaments (The Guardian)
Juventus is not giving up on the Super League. Roma demands that Juve, AC Milan and Inter withdraw from the project
We made a mistake and we apologize. We heard you. Arsenal's open letter of apology for Super League