Czech Republic

Nemohl jsem přijít na chuť smažáku, vzpomíná stolní tenista Prokopcov

HB Ostrov sice pùsobí v novém roèníku nejvyšší domácí soutìže stolních tenistù v roli nováèka, nicménì jeho kádr je doslova nabitı skvìlımi hráèi.

Šéfovi havlíèkobrodského klubu Miroslavu Jinkovi se podaøilo pøivést na Vysoèinu napøíklad i ètyøicetiletého bıvalého reprezentanta Ukrajiny a Èeské republiky Dmitrije Prokopcova.

„S brodskım majitelem jsem jednal na konci loòské sezony a líbilo se mi, jakı nastavil cíl. Vrátil Brod na scénu a má v plánu vyhrát titul. Proto jsem mu kıvnul,“ prozradil rodák ze Simferopolu.

Pøedtím jste v Èesku pùsobil v Ostravì a v Praze, není pro vás Havlíèkùv Brod pøíliš malı?
Naopak, je to tady daleko lepší. Praha je hodnì divoká. Navíc, když jsem pùsobil ve Francii, tak jsem taky hrával v malém mìsteèku, kde bylo nìjakıch dvacet tisíc obyvatel. Umím se pøizpùsobit. V Brodì se mi líbí.

Profesionální hráè stolního tenisu se narodil 5. ledna 1980 na Ukrajinì v Simferopolu. Ping-pongu se vìnuje od šesti let, a když mu bylo o deset víc, reprezentoval Ukrajinu na evropském šampionátu v Bratislavì. Kvùli sporùm s národním tımem však požádal o èeské obèanství a v roce 2008 ho dostal. V nejvyšší tuzemské soutìži hrál pøedevším za pražské El Niòo, ale vyzkoušel si také ligu ve Francii èi v Polsku. Vyhrál ètyøikrát nejvyšší domácí soutìž a na mistrovství Evropy v Ostravì v roce 2010 pomohl Èeské republice k bronzové medaili. S reprezentací skonèil pøed dvìma lety. V letošní sezonì obléká barvy Havlíèkova Brodu. Je ženatı, s èeskou manželkou vychovává dvì dcery.

Kolik èasu na Vysoèinì trávíte?
Dohoda je taková, že jezdím na zápasy a jednou mìsíènì zùstávám na celı tıden. Trénuju s tımem a vìnujeme se mládeži.

Takže vaše smlouva zahrnuje i trenérskou èinnost?
Ne, to zatím ne. Prostì se snažíme, aby od nás mládež pøi tréninku nìco odkoukala a zlepšovala se.

Když už jsme u mládeže, kdo vás pøivedl na Ukrajinì ke stolnímu tenisu? Nebo to byla rodinná tradice?
Právì že ne, øekl bych, že to byla spíš náhoda. Tehdy totiž u nás nebylo moc na vıbìr, možná ještì tak hrát fotbal. Já se ze zaèátku vìnoval tanci, ale pak mì vzal táta na ping pong a už jsem u nìj zùstal.

Prostì jste se rozhodl tancovat už jen za stolem?
(smìje se) Tak nìjak. Stolní tenis se mi zalíbil, byl mi blízkı.

Nikdy jste nelitoval?
Vùbec. Poznal jsem díky ping pongu spoustu zemí, jiné kultury a našel si i celou øadu kamarádù. Jsem se svım vıbìrem spokojenı.

Jaké bylo dìtství na Ukrajinì?
Od sedmi let jsem dvakrát dennì trénoval. A v kombinaci se školou to tedy moc dìtství nebylo. Buï jsem se uèil, nebo stál za stolem. Ale tak to prostì chodí, pokud se èlovìk chce nìkam dostat. Vždycky musíte nìco obìtovat.

Už v osmnácti letech jste z Ukrajiny odešel a èas trávil pøedevším v Èesku, kde jste pozdìji získal i obèanství. Cítíte se ve svıch ètyøiceti letech bıt víc Ukrajincem, nebo Èechem?
Urèitì Èechem. S Ukrajinou mì spojovala jen rodina.

Navíc jste se nepohodl s tamním stolnìtenisovım svazem...
Je to tak, nastavil nám hráèùm takové podmínky, že se to prostì nedalo skloubit. Proto jsem se taky rozhodl, že chci reprezentovat Èeskou republiku, dokázat v jejím dresu nìco i na mezinárodní scénì.

Což se povedlo v roce 2010, kdy jste slavil bronzovou medaili na evropském šampionátu družstev v Ostravì...
Je to mùj nejvìtší zážitek z celé kariéry. Na stolní tenis tam pøišlo pìt tisíc lidí, což bylo fantastické. A podruhé jsem mìl obrovskou radost, když jsem se pøed ètyømi lety probojoval na olympiádu do Ria.

Dìní ve své rodné zemi dál sledujete? Situace na Ukrajinì už není øadu let jednoduchá...
Jasnì že sleduju, poøád tam mám maminku a spoustu kamarádù, kteøí zùstali v Kyjevì. Politika je na Ukrajinì nìkde jinde a zatím asi jiná zùstane.

Kdy jste se byl na Ukrajinì podívat naposledy?
Popravdì øeèeno, za posledních osm let ani jednou. Mám dvì malé dcery a kvùli tamní neklidné situaci jsem se s nimi bál na Ukrajinu vycestovat.

Stolní tenista Dmitrij Prokopcov vyøadil na MS v Paøíži Jiang Tianyiho z

A jezdí tedy aspoò vaše maminka sem za vámi do Èeska?
Už je starší, takže by cestu nezvládla. Naposledy pøijela pøed sedmi lety, když se nám narodila naše první dcera. Od té doby spolu komunikujeme jen pøes videorozhovory.

Ještìže existují vymoženosti jako Skype èi WhatsApp, mám pravdu?
Je to obrovská vıhoda.

Na èeské obèanství jste èekal pìt let, bìhem nichž jste nemohl reprezentovat ani jednu zemi. Co tak dlouho trvalo?
V té dobì už jsem byl v Èesku ženatı, takže staèilo podat daòové pøiznání a udìlat jazykovou zkoušku. Mnohem horší a zdlouhavé bylo papírování ze strany Ukrajiny. V tomhle smìru jsem moc vdìènı pøedsedovi Èeské asociace stolního tenisu Zbyòku Špaèkovi, kterı mi v roce 2008 pomohl získat èeské obèanství a odstartovat tak moji reprezentaèní kariéru.

Èesky mluvíte vıbornì, nedìlala vám èeština problémy?
Vùbec ne, já jsem totiž celkovì na jazyky docela talentovanı. Moje vıhoda byla to, že jsem tady nemìl žádného kamarády z Ukrajiny ani z Ruska, takže jsem se musel hned uèit. Bìhem pùl roku jsem bez problémù rozumìl a za další pùl rok už jsem i v pohodì mluvil.

Je tedy vùbec nìco, na co jste si musel v Èesku delší dobu zvykat?
Zpoèátku jsem nemohl pøijít na chu smaženému sıru. (smìje se)

Kromì nejvyšší èeské soutìže jste si vyzkoušel i francouzskou a polskou. Nepøemıšlel jste tehdy spíš o francouzském nebo polském obèanství?
Je pravda, že Francii jsem miloval. A byla doba, kdy jsem si myslel, že bych tam mohl zùstat. Jenže Francouzi jsou moc velcí patrioti, a když mi tam pak onemocnìla manželka a nebyli schopni jí pomoct, tak jsem to bral jako impuls, že by to nebyl dobrı vıbìr.

Máte dvì malé dcery, už nìkterá z nich bere do ruky pálku?
Jedné je osm a druhé šest a zatím to ani u jedné na stolní tenis nevypadá. Spíš tanèí a chtìjí hrát velkı tenis. A jsem možná rád, že je to netáhne ke stolnímu tenisu, protože vím, o jak moc nároènı sport se jedná.

Pøesto vás evidentnì stále baví. Jak dlouho si troufnete ještì hrát na nejvyšší úrovni?
Já doufám, že co nejdéle. Jsou i padesátiletí hráèi. Prostì až nebudu mít z ping pongu radost, skonèím. A taky samozøejmì bude hodnì záležet na zdraví.

A co potom?
Rád nìkoho uèím, takže bych chtìl zùstat v nìkterém klubu tøeba právì jako trenér. Ale zatím na to moc nemyslím.

Jak už bylo øeèeno, Havlíèkùv Brod je v extralize pro letošek nováèkem, nicménì patøí hned k nejvìtším favoritùm...
Máte pravdu, máme papírovì nejlepší tım, což znamená, že cítíme tlak ze všech stran. A my to chceme v reálu potvrdit.

Pøekvapilo vás, jakım areálem HB Ostrov disponuje?
Ani ne, už jsem v nìm párkrát byl. Jsem rád, že Míra Jinek takovouhle halu postavil. Opravdu je to zázemí se vším všudy. Nemá absolutnì žádnou chybu. Najdete v ní všechno od A až po Z.

V prvním utkání jste vyhráli v Liberci 3:1 a ve druhém pak doma porazili KT Praha 3:0. Ovšem Miroslav Jinek právì o vás øekl, že jste mu dost hrál na nervy. To byl zámìr?
(smìje se) Urèitì ne. Ale to víte, mìli jsme dlouho pauzu a navíc v novém prostøedí se chcete ukázat, takže nervozita pracovala. Naštìstí jsem všechny meèboly odvrátil a vìøím, že pøíštì už to bude z mé strany jednodušší.

Football news:

Referee Martinez Munuera has been appointed for the Barcelona - real match. This is his first Clasico
Ronaldo re-tested positive for the coronavirus. He probably won't play against Barca (Correio da Manha)
Simeone's most crushing defeat at Atletico: lack of Parti, clever adaptation of the flick and grandiose Coman
Barca players are unhappy that some players have extended their contracts with reduced wages (Marca)
Capello on the debut of the Beginning: Fantastic goal. I spoke with Gasperini, he is happy
A Spanish journalist compared Fati to a black salesman running away from the police. Barcelona sues (despite the apology)
We play with major soccer bandits, and I get a yellow for it? Mueller - referee of the match with Atletico