Czech Republic

Nejsem disidentský hlas z Wu-chanu, psala jsem pravdu, míní zakázaná autorka

Rozhovor vznikal korespondenènì a pøeložila jej Zuzana Li, která do èeštiny pøevedla i Deník z Wu-chanu. Fang Fang v nìm píše o chaosu a strachu, kterı ovládl její rodné mìsto bìhem karantény. Autorka otázek Chan Kchuej dlouhodobì žije v Praze a v rámci ICA, s.z. organizuje kulturní akce a mezinárodní projekty.

Celı život píšete fikci. Bylo psaní deníku vıraznì odlišné?
V prvé øadì chci znovu zdùraznit, že jsem nikdy nemìla v plánu napsat deník. Sbírala jsem si materiál pro plánovanı román Zápisky z uzavøeného mìsta. Zapisovala jsem si faktické informace a vlastní pocity, které jsem mìla v úmyslu literárnì zpracovat. Napsala jsem jich už dobrıch dvacet a ani mì nenapadlo, že bych je nìkdy publikovala jako celek. Øíkala jsem si jen, že to, co zažíváme, není žádná malièkost a nìkdo by to mìl zaznamenat. 

Dnes si zpìtnì uvìdomuji, že kdybych skuteènì ten den nezapsala, co se stalo, na spoustu vìcí už bych si nevzpomnìla. Jako první ty moje poznámky dali dohromady vlastnì ètenáøi. Kdosi je nakopíroval za sebe a dal to na internet pod názvem Deník Fang Fang nebo Karanténní deník. Ani nevím, kdo to byl. A je fakt, že jsem své poznámky psala každı den, takže jsem se názvu „deník“ nebránila. Psaní denních záznamù se pochopitelnì od psaní románu znaènì liší. Psala jsem popravdì, soustøedila se na fakta a nikdy jsem nevìdìla, co pøinese další den.

Když jste své záznamy v únoru a bøeznu psala, covid-19 tehdy øádil hlavnì ve Wu-chanu a v Èínì. Pro svìt to byla první zkušenost s novım typem koronaviru. Jak se na epidemii díváte dnes?
Své záznamy o dìní ve Wu-chanu jsem zaèala psát proto, že se mé mìsto, mùj domov, se kterım jsem bytostnì spjata, ocitlo ve zcela vıjimeèné situaci. Uzavøít deset milionù lidí do karantény bylo bezprecedentní rozhodnutí. Jako spisovatelka jsem se cítila povinována zapsat, co se ve Wu-chanu v dobì karantény dìje. Moje pøirozenost mi velela zaznamenat události jednak pro nás pro všechny, kteøí jsme uvízli ve mìstì, a jednak dát vìdìt svìtu tam venku, co se dìje uvnitø, když je mezi námi neproniknutelná zeï. Pozdìji jsme zase chtìli vìdìt, jak k tomu vlastnì došlo, že se nebezpeènı virus takto rozšíøil, èí chyba to byla, kdo za to mùže, že musíme trpìt. Na nìkteré otázky nemáme odpovìï dodnes.

Tehdy jste nemohla tušit, že se virus rozšíøí do celého svìta. Sledujete, co se dìje i jinde?
Sledovat nìco z dálky a prožívat to ve vlastním domovì je rozdíl. Když sleduji ve zprávách nebo na sociálních sítích, co se dìje v dalších zemí a mìstech, pochopitelnì mì to nenechává chladnou. Je to podobné, jako když tehdy jiní soucítili s námi ve Wu-chanu. Lidé zakouší epidemii na rùznıch místech rùznımi zpùsoby. A média pochopitelnì vybírají dle svého, jakı pøíbìh zveøejní a jakı ne, sledují své cíle. Oficiálním zprávám nevìnuji velkou pozornost, když už tak radìji osobním pøíbìhùm. V bøeznu jsem psala o nadìji, že se lidé v boji proti viru spojí, ale dnes je vidìt a slyšet spíš opak. Mám pocit, že virus je mnohem víc využíván k rozdmıchávání nenávisti, než že by pùsobil jako motivace k zanechání vzájemnıch sporù a povzbuzení spolupráce. 

Jak už jsem øekla, situaci vnímám, ale nesleduji ji podrobnì, svou energii a èas chci radìji smìøovat do vlastní drobné práce, kterou považuji za užiteènou. Všude na svìtì mají své spisovatele, své reportéry, své Fang Fang. Ti se epidemii vìnují na místì a píšou o ní.

Psát o epidemii mohl v podstatì každı, kdo ji na vlastní kùži intenzivnì zažil, nemusela jste to bıt zrovna vy. Když dnes víte, jaké útoky jste si za své záznamy vysloužila, jak velkému tlaku a projevùm nenávisti jste byla vystavena, jak jste se dostala až na pøední stránky médií, což všechno jistì velmi zasáhlo do vašeho života, zalitovala jste nìkdy, že jste se do toho vùbec pustila?
Ty reakce byly naprosto absurdní! Èlovìk uvízne zavøenı ve mìstì, kde zabíjí neznámı virus, dva mìsíce píše o epidemii, a pak ho zaènou atakovat za to, že je „západní špión, zaprodanec a zrádce vlasti“? Považte, jaká spoleènost to musí bıt, že nedokáže tolerovat takovı hlas, jako je ten mùj? V tìch mıch poznámkách není dohromady nic podvratného, už vùbec to není žádnı disidentskı hlas, jen jsem prostì neopìvovala naše vùdce a stranu, nepodlézala jsem moci. Nic víc. 

Psala jsem o svém smutku, o problémech, které s epidemií vypluly napovrch, kritizovala jsem nedostatky v øešení problémù, a obèas jsem navrhla z mého pohledu lepší zpùsob øešení. Obyèejnım lidem, které epidemie postihla, jsem vyjadøovala soucit a také obdiv za to, s jakou trpìlivostí a vytrvalostí se se situací vyrovnávali. A dùraznì jsem trvala na potrestání viníkù. To se pøece rozumí samo sebou! 

V ideální spoleènosti asi ano.
Dodnes ty útoky vùèi mé osobì nechápu. Taky mì zaráží, že po ètyøiceti letech reforem a uvolòování pomìrù v zemi u nás není tolerance vùèi tak mírnému hlasu, jako je ten mùj. To má náš veøejnı prostor tak úzké vymezení? Svoboda projevu je až takto omezená? Není mnoho lidí na svìtì, kteøí ustojí líté veøejné útoky. Navíc když se èlovìk stane živım terèem internetu, dopadne to i na rodinu a pøátele. 

Mám obrovské štìstí, že v rodinì nemáme podnikatele ani funkcionáøe, ani já jsem nikdy žádnou moc nemìla, takže na nás nemùžou najít žádné pøestupky, nic nezákonného. Nemusíme se bát, že na nás vytáhnou nìco zástupného, za co by nám mohli dìlat problémy. Takže jsem ty útoky mohla ustát. Rozhodnì nelituji. I dnes jsem naopak ráda, že jsem to zapsala. Jinak by se o všech tìch lidech a událostech, o kterıch jsem psala, nikdo nedozvìdìl.

A jak se vám daøí dnes?
Mám dlouhodobé problémy se zády, k tomu ten tlak a nejistota, zdaleka není všechno za mnou, takže se v souèasné dobì snažím co nejvíce odpoèívat a naèerpávat síly. Letos mi mìl na jaøe vyjít novı román, ale nakladatelství vzhledem k problémùm vydání odložilo na neurèito. Také dotisky a další vydání mıch starších vìcí jsou u ledu. V èasopisech mi teï už vùbec nic neotisknou. Zákaz vydávání je pro spisovatele obrovskı trest. Média mají zakázáno se mnou komunikovat. Osobní rozhovory na sítích jsou okamžitì mazány a blokovány. V novinách se nesmí objevit mé jméno, mazány jsou dokonce zmínky o èemkoliv, co se mnou nìjak souvisí. 

Nevím, jestli to je naøízení shora, nebo jestli to je rozhodnutí vedení jednotlivıch médií ze strachu pøed problémy. Pokud to první a je to chladná ostrakizace ze strany státu, aby mi nahnali strach, pak to až zas tak hrozivé není. Pokud to je ale to druhé a je to vlastní volba všech tìch lidí, pak to hrozivé je, nìco takového skuteènì nahání strach. Nevím, jak dlouho tahle ostrakizace potrvá. Naštìstí jsem trpìlivá povaha. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál. Poøád vìøím, že Èína nepùjde cestou eskalace k další kulturní revoluci.

Football news:

Fati is the first in the history of the Champions League to score 2 goals under the age of 18
Messi scored in the 16th consecutive Champions League season and repeated Giggs' record
Bruno did not score a PSG penalty at the first attempt, but the referee asked for an Interruption due to Navas' exit from the goal line
Koeman is the fifth coach to manage 6 teams in the Champions League
Messi is playing his 17th season in the Champions League for Barcelona. This is a club record
Pirlo is the 3rd coach in the history of Juve to win a debut away match in the Champions League, after Capello and Lippi
Georginho Wijnaldum: Pickford went for an idiotic tackle. In matches with Everton, this often happens