Czech Republic

Manželka i samaritánka. Spisovatelka Svobodová zachytila ženu přelomu století

Rùžena Èápová se narodila 10. èervence 1868 v Mikulovicích u Znojma jako tøetí v poøadí. Ze svıch sourozencù však zùstala nejstarší – její dvì starší sestøièky zemøely na záškrt ještì pøed jejím narozením. 

Když jí bylo šest let, odešla rodina s otcem, kterı pùsobil jako správce klášterního panství, do premonstrátského kláštera na Strahovì. Matka zde mladé dìvèe vedla k pobožnosti a otec v ní zase pìstoval lásku k literatuøe. 

Když bylo Rùženì dvanáct, zasáhla rodinu tragédie, pøedèasná smrt otce. I pøesto však otec zanechal v Rùženinì životì nesmazatelnou stopu a pozdìji na nìj èasto vzpomínala ve svıch dílech. Tím spíše, že jí upjatá matka Eliška èasto vyèítala, že se nevyrovná svım dvìma mrtvım sestøièkám.

Otcova smrt znamenala pro rodinu Èápovıch zmenšení pøíjmu i spoleèenské prestiže, pro mladou Rùženu zase èastìjší vzpoury proti matce i vìtší samostatnost a nutnost spoléhat se sama na sebe.

Poté, co v Praze vychodila Vyšší dívèí školu, zaèala navštìvovat klášterní penzionát Sacré coeur na Smíchovì, aby se zdokonalila ve francouzštinì. Po ukonèení studia se v letech 1887–1889 pokoušela uplatnit jako domácí uèitelka, èímž se snažila vyhnout sòatku, na kterém trvala matka. Vadilo jí však ponížené postavení a pobyt mimo Prahu, do které se posléze ráda vrátila.

V roce 1890 se v nadìji na kıženou spoleèenskou nezávislost provdala za úøedníka a básníka Františka Xavera Svobodu. Zhruba v tomto období také zaèala tvoøit. Vìnovala se pøedevším prozaickım textùm, které bıvají øazeny do pøechodového období mezi realismem a impresionismem.

Rùžena Èápová a František Xaver Svoboda pøed svatbou, léto 1890.

Rùžena Èápová a František Xaver Svoboda pøed svatbou, léto 1890.

Na rozdíl od svého muže, kterı tíhl k pøátelùm kolem spolku Máj a tıdeníku Zvon, kterı sdružoval tradièní autory, se Rùžena sdružovala spíše s mladımi autory moderny. 

Proti realismu se Svobodová vymezovala podobnì jako další její generaèní souputníci, kteøí dospívali pøevážnì v 80. letech 19. století: mezi nimi  Otokar Bøezina, Jiøí Karásek ze Lvovic, Arnošt Procházka èi František Xaver Šalda. 

Hlubokı vztah bez tìlesné vášnì

Do deníku si roku 1887 v devatenácti letech o svém snoubenci Svobodovi zapsala: „Nemohu milovat svého muže. Tìlesné lásky jsem neschopna. Nejvášnivìjší objetí mladého muže nechá mne úplnì chladnou a sotva je strpím – z útrpnosti. Duševní láska musí zahynout ve všedním životì manželství. A pøátelství muži nerozumìjí. Nemám nikoho, kdo by mne chápal…“

Inspirativní ženy

Dudová: Pomáhání mì nadchlo tak, že mi bylo blbı brát za práci peníze

Havlíèková: Dìti jsou mùj nejvìtší životní projekt

Ïopanová: Lidi si radìji zvyknou, než by bolest øešili, øíká Nela s rozštìpem páteøe

Šimáèková: Kariéru lze sladit s rodinou, vštìpuji mladım ženám

Onderková: Když se boty neprodávaly, stoupla jsem si za pás

Cenigová: Tøi dny se uèila zavazovat tkanièky. Teï má úspìšnı podnik

Kalousová: Ženy se musí prát se stereotypy, mnohdy kvùli nim zazdí kariéru

Šejdová: Menstruace je i mužské téma

Škorpilová: Jediné, co mùže ženu v podnikání zastavit, je nemoc

Zažímalová: Poslouchala jsem, a jdu místo práce k plotnì

Kijonková: Vždy se mùžeme odrazit ode dna, je to pouze na nás

Bradáèová: Práce není jediné životní štìstí. Dejme ženám pøíležitost

Pozdìji to byl právì F. X. Šalda, se kterım se mladá Rùžena sblížila a navázala neobyèejnì silné pouto. Dùkazy o nìm jsou zaznamenány v rozsáhlé korespondenci, která èítala pøes 1 400 dochovanıch dopisù a trvala 27 let. Oba dle dochovanıch listù toužili po spoleènosti druhého, dopadal na nì však strach z mínìní spoleènosti i zachování vlastního pohodlí. Svobodová navíc F. X. Šaldu oznaèovala jako snílka nevhodného pro život.

Jak navíc dokládá literární historièka Jarmila Mourková ukázkami z jejích deníkù, dopisù a literárních dìl, Svobodová byla tìlesná láska cizí až odporná a zájem mužù ji až na vıjimky pøímo ponižoval. Chladná byla i ke svému muži, kterı si na její náturu musel zvyknout. 

V jejím životì pøevažovalo pouto intelektuální a duševní, takové, jaké navázala s F. X. Šaldou. Svoboda o jejich pøátelství vìdìl a schvaloval ho, dokonce je doprovázel na dovolené a vılety.

„Myslíš-li, že jsem Tì milovala, tak mysli. Snad to pravda. Ale já nikdy nikoho nemilovala ani stínem toho citu, kterı hoøí pro Tebe. Je to nejvíc, co umím a mohu dát. Je-li to málo, je to neštìstí Tvé volby, toho, žes mne døíve neprohlédl. Ale za vlastnosti svého tìla, za zdìdìné vlastnosti po matce, která cítila vždy tuto hrùzu tìla a která nás ní dìsila, za vlastnost zcela soudobou se sestrou, nemohu asi,“ svìøila se Šaldovi v jednom z listù.

Nìkteré dopisy pro F. X. Šaldu vyznívají jako vyznání nejhlubších citù a touhy, nicménì je nutné pøihlédnout k vysoké míøe stylizace nìkterıch z nich. Svobodová si totiž pohrávala s myšlenkou využít je v románu v dopisech, kterı byl tehdy velmi oblíbenı.

Jejich vztah nicménì kvetl zejména v dopisech a v soukromí. Na veøejnosti byla Svobodová ke spisovateli chladná, což dokládá i jeden z jeho dopisù: „Ty pøed lidmi se mnou nikdy vážnì nemluvíš, Ty mne pøed nimi ráda bagatelizuješ, dáváš najevo, to že není nic seriózního, to že je jen panák, kterı se ze žertu tahá za šòùrku, klaun.“

Manželství je pro ženu životní cíl, vzdìlání pøekážka?

V dílech Svobodové silnì rezonovaly tehdejší spoleèenské konvence o postavení ženy, které kritizovala. Mezi nimi zejména vychovávání dívek k manželství, okolo kterého se jejich život mìl toèit, pøièemž svobodnı stav mnohdy znamenal i existenèní potíže. 

Údìl ženy jako peèovatelky v její tvorbì zaznívá stejnì intenzivnì jako úvahy nad ženskım vzdìláním. Na pøíbìzích žen z mìst i vesnic barvitì vykreslovala spoleèenskı údìl moderní soudobé ženy a trnitou cestu za budováním života, kterı bude jen jejich vlastní.

Její hrdinky jsou èasto odsouzeny ke svazku s morálnì neèistımi, neèestnımi èi sobeckımi muži. Svobodová hrdinkám povìtšinou nabízí dvì cesty - první je smíøení se se svım osudem a podvolení se mu, druhá vzpoura, která èasto pøedem determinovaná k tragickému konci.

Její díla jsou historickım dokladem života žen, stejnì jako emancipaèních snah spisovatelek pøelomu století.

Rodinnı i spoleèenskı vzdor zaznívá v jejím prvním díle Pøetíženı klas z roku 1892. Hlavní hrdinka Olga nechce patøit svému muži, své vzdìlání vnímá jako pøekážku a svùj údìl nenachází ani ve službì nemocnım. Literární kritik a historik Karel Polák ji oznaèuje jako ženskı protìjšek vyhnance a vìznì z dìl Karla Hynka Máchy.

Spisovatelka Rùžena Svobodová

Spisovatelka Rùžena Svobodová ctitele odmítala, zájem mužù se jí hnusil

Hrdinka knihy Na písèité pùdì se zase ocitá ve vztahu s vyžilım mužem neschopnım mravní nápravy, jejíž jedinou možností je odchod ze svazku. 

Polák v jejích prózách nachází snahu o feministickou nápravu tehdejší spoleènosti. Svobodová se však vymyká i z této škatulky, protože zároveò další postavì do úst vkládá polemiku proti podobné programovosti.

Tøi typy milujících pak autorka zase pøedstavila ve svém životním díle Milenky, které pøepracovala v letech 1989, 1902 a 1916. Na jejich osudech ilustruje lásku nejen jako živoèišnı pud, ale i kulturní tvoøivost a nejpøísnìjší mravní odpovìdnost.

V letech 1908 a 1909 pak vzniká její nejproslulejší román, inspirovanı tajemnou beskydskou krajinou, Èerní myslivci. Lidská vášeò a životní síla zde ožívá na pøíbìzích postav, které ji zušlechují silou vùle i vzdìlání, osobním svìdomím i obìtavostí.

Vyhlášenı salon, literární kritika a sòatky

Svobodová po vstupu do manželství zaèala v Praze vést svùj salon. Ten na pøelomu století oznaèoval elegantnì vybavenı pokoj v bytì, kde majitelé prezentovali své spoleèenské postavení pomocí vybraného vybavení. Právì do tohoto pokoje se soustøedil spoleèenskı život. Tradici salony mìly již od 17. století, kdy se poprvé objevily ve Francii. Diskutovalo se v nich o spoleèenskıch i politickıch událostech, umìleckıch dílech i jejich tvùrcích.

A právì v salonech kralovaly ženy. Zprostøedkovávaly nejrùznìjší setkání, zvaly vıznamné hosty a vedly vybrané spoleèenské konverzace a diskuze. Byl to její salon, kterı Svobodové poskytl naplnìním života, jinak zasvìceného manželovi a domácím pracím, o kterıch si do deníku krátce po svatbì zapsala: „Jsem hospodyní, kuchaøkou, zda dobrou, nevím, ale jsem jí a nièím více.“

Kromì intelektuálních diskuzí, podpory zaèínajících autorù a autorek èi vydávání èasopisù se v jejím salonu odehrálo nejedno seznámení, které nakonec vyústilo ve sòatek. Salon navštìvovali vıznamní spisovatelé a umìlci doby, mezi nimi napøíklad Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejèí, František Xaver Šalda, Božena Benešová a pozdìji i Marie Pujmanová a další mladí zaèínající autoøi, kteøí mìli nìkolikrát i možnost publikovat ve vlastních èasopisech.

Roku 1893 zde prvnì potkala F. X. Šaldu a pozdìji se seznámila se svımi blízkımi pøítelkynìmi: hereèkou Hanou Kvapilovou a pozdìji malíøkou Zdenkou Braunerovou. Blízké pøátelství Rùženy a Hany skonèilo kvùli pøílišnému vlivu Hanina manžela i pocitu jednostrannosti zhruba roku 1896, kdy Svobodová byla zároveò nucena starat se o tìžce nemocnou matku.

Pøátelství s Braunerovou bylo hluboké, avšak protkané neshodami kvùli náklonnosti obou žen k Šaldovi. Ta vrcholila na samotném sklonku století, kdy se obì o tìžce nemocného spisovatele staraly. Právì zde však Braunerová pochopila sílu pouta mezi svou pøítelkyní a Šaldou. Svobodové napsala: „Když jsi dnes vešla, jeho tváø se ozáøila jako svìtci, jemuž se zjevuje Panna Maria. Mne to tolik dojalo a já rázem pochopila vše. Naè povídat víc?“

Èeské srdce pomáhá, vlastní zrazuje

Bìhem zuøící první svìtové války, Svobodovou zradilo zdraví a onemocnìla tìžkou srdeèní chorobou. Tehdy se rozhodla založit spolek pro neduživé a nedoživené dìti stižené válkou. Pojmenovala jej pøiléhavì  –  Èeské srdce. 

Seriál iDNES.cz

Inspirativní ženy, které se rozhodl pøedstavit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svım. Jsou vidìt a slyšet ve veøejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez vìtší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspìchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtìžování stejnì tak jako férovost a rovnost. Otevøené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, poøád je jen zlomek rodin, ve kterıch jde na rodièovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní dobì pøekážkou a jak skloubit dìti a kariéru, kterou muž vìtšinou pøerušit nemusí? Každı si musí najít odpovìï sám, ale pevnì vìøíme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou.

„Dnes volá a chvìje se kolem nás jednotnı, duchovnì znovuzrozenı národ, ale národ trpící a fyzicky umírající; volá nás tisíce mroucích matek, tisíce hynoucích dìtí, dnes nesmíme sníti, dnes každı je zodpovìden za všechny, dnes jsme povinni všichni úplnım souruèenstvím, dnes dlužno smísiti s rychlım èinem prosbu: Nedej zahynouti jim,“ stojí v úvodníku jejího èasopisu Lípa roku 1917.

Spolek s pomocí èeskıch venkovanù a mecenášù pomáhal dospìlım i  dìtem, kteøí strádali ve válkou pøiškrcenıch mìstech. Jedním z prvních darù bylo napøíklad pùl kila másla a papírová desetikoruna.

Do pomoci se zapojil i tehdejší pøedseda Èeské strany agrární Antonín Švehla, díky kterému se myšlenky Èeského srdce dostaly k cílové skupinì zemìdìlcù a rolníkù. Propagaci pomáhaly i další vıznamné osobnosti, napøíklad Ema Destinnová èi Karel Hašler, kterı pro organizaci složil píseò.

Ve svém úsilí pokraèovala i po válce, kdy do pomoci zahrnula také vzdìlání a vıchovu. Z kanceláøe spolku na Staromìstském námìstí zaèala dìti uèit o lásce a úctì k èlovìku. Zároveò se i její poslední tvorba pøeorientovala na malé ètenáøe.

Roku 1919 zaèala spolupracovat s Alicí Masarykovou, zakladatelkou èeské poboèky Èerveného køíže. Dcera prvního èeskoslovenského prezidenta jí zde nabídla místo øeditelky Tiskového odboru.

Svobodová zemøela 1. ledna 1920 po srdeèní mrtvici. Za sebou zanechala zdrceného Svobodu i Šaldu, prózu protkanou myšlenkami o soudobém údìlu ženy i nespoèet lidí, jejichž údìl za války uèinila alespoò o nìco lehèím.

Zdroje

  • FARKOVÁ, Eva.  Rùžena Svobodová: Žena v èeské spoleènosti na pøelomu 19. a 20. století. Kapitoly ze života a pùsobení Rùženy Svobodové. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2011. Diplomová práce.
  • LEHÁR, Jan (ed.). Èeská literatura od poèátkù k dnešku. 2. doplnìné vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008
  • MOURKOVÁ, Jarmila. Rùžena Svobodová. Praha: Melantrich, 1975.
  • POLÁK, Karel. Rùžena Svobodová. In: STLOUKAL, Karel. Královny, knìžny a velké ženy èeské. 3. vydání. Praha: Nakladatelství Jos. R. Vilímek, 1941. 
  • ŠALDA, F. X., Rùžena SVOBODOVÁ, Jaromír LOUŽIL, Jarmila MOURKOVÁ a Jan WAGNER (eds.). Tíživá samota: korespondence F.X. Šaldy a Rùženy Svobodové. Praha: Odeon, 1969

Football news:

Mourinho on Klopp's expression on the sidelines: When I behaved like this, there was a reckoning. Some people are different
Real Madrid, Barcelona, Bayern Munich, AC Milan, Juve and 6 clubs from England are among the organizers of the Super League. There will be 20 teams in the tournament
Ronaldo and Georgina violated anti-bullying measures by going to a ski resort. Juve player faces a fine
Aubameyang may miss the match against Manchester United. His mother is sick
The PFL is a football UFC. KAMAZ offered Khabib a place in the team
The Premier League will lose the competition for juniors after Brexit. And permits for foreigners in vain feared - they are easy to obtain (although Kant and Solskjaer coach would not be able)
Solskjaer pro 1:2 with Sheffield: We should be criticized, because there is no result. The guys have been great for a few months