Ano, rok vıroby by odpovídal pamìtnickému propadlišti dìjin: britskı sitcom Jistì, pane ministøe vznikl v roce 1980, jeho pokraèování Jistì, pane premiére o šest let pozdìji.
Ale dejme tomu takovı Hamlet je starı více ne ètyøi sta let, a pøece si jej nikdo netroufne zaøadit mezi vykopávky; naopak a jasnozøivì oívá pøi kdejakém mocenském pøevratu v rámci rodinného klanu.
Právì tak projekt Jistì, pane... vykazuje vedle duchaplného vtipu stránky bezmála a prorocké. Tøeba plamenná bitva proti europárku, která upozadìného ministra pro administrativní záleitosti vynesla nad všechny politické soupeøe, pøedpovìdìla ji pøed ètyøiceti lety brexit.
A coby premiér pak hrdina a jeho tım sázejí ze souèasného hlediska jednu politickou nekorektnost vedle druhé. Napøíklad vırok, e „Bùh je jen volitelnı doplnìk“, hranièí s protestem Vatikánu, vìta „Bible je køesanská verze koránu“ zase zavdává podezøení z podpory islámského extremismu, neøkuli Islámského státu.
Vyloenì podvratné myšlenky se pak rodí pøi odhalování moskevského špiona na nejvyšších místech. Nebo „jestlie jeden z nás byl jedním z nich, pak by všichni z nás mohli bıt všichni z nich“.
Nabízí se ustanovit zvláštní vyšetøovací komisi, pøípadnì podrobit podezøelého bezpeènostní provìrce, jenome jak by si mohl prezidentùv kancléø Vratislav Mynáø zarámovat do zlata, pøece „jedinım cílem provìrek je nic neodhalit“.
Mnohé poznatky zdánlivì prehistorického seriálu by našly uplatnìní té v dnešní dobì covidové. Koneckoncù nemine hodiny, aby si nìkdo z opozice nestìoval na špatnou vládní komunikaci, ba na utajování informací. Tajemník kabinetu v cyklu Jistì, pane premiére poradí, e „vìc je katastrofální, jen kdy se o ní lidé dozvìdí“.
e je podle nìj státní úøedník „v praxi nepropustitelnı“, to u víme taky, a úhybnı politickı obrat „ovšem na druhé stranì“ se hodí nejen pøi onglování s èísly nakaenıch, testovanıch èi obìtí.
A kdyby bylo nejhùø, vdycky se dá pouít „ètyøfázová standardní reakce pro období krize“. Osvìme si ji. „V první fázi odpovíme, e se nic nestane. V druhé fázi tvrdíme, e se nìco stát mùe, ale my s tím nesmíme nic dìlat. Ve tøetí fázi pøipustíme, e nìco by se s tím moná dìlat mìlo, ale my s tím nic dìlat nemùeme. A ve ètvrté fázi sdìlíme, e nìco jsme s tím dìlat mohli, ale teï u je pozdì.“ e to nìco pøipomíná?
Pravda, stále ještì jsme nedokázali z britského televizního školení pøenést do tuzemské reality všechno. Pøitom pro mocenskı trest v podobì funkce pøedsedy komise pro váleèné hroby bychom urèitì také našli dost kandidátù.
Hlavnì však nadále zùstáváme v roli áèkù. A víme proè. Zatímco pøedstavitel hlavní role Paul Eddington dostal od britské pøedsedkynì vlády Margaret Thatcherové øád, jeho tuzemští následovníci by dostali leda na frak. Ve váné dobì se smích mùe jen ohøívat a nanejvıš na ÈT3.
