Czech Republic

Dnes je smrt strašák, jako by ani nepatřila k životu, říká šéf charity

V Èeské republice kvùli covidu-19 zemøelo nejvíc lidí na svìtì v pøepoètu na 100 tisíc obyvatel.
Já vím, je to špatné.

Nezdá se vám ale, že o poètu tìchto zemøelých se málo mluví?
Nám se covid-19 dostal do øady zaøízení. Napøíklad do Domova svatého Aloise pro klienty s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence. Nejsem lékaø, ale pro laika vypadají tito lidé dost nemocní. Když se nám tam virus dostal, øíkal jsem si, co se stane. Covidem onemocnìlo 22 z 34 seniorù. První den umøeli dva. Napadlo mne, co bude dál, ale pak už nezemøel nikdo, všichni klienti to pøeèkali. Je to zkrátka nevyzpytatelná nemoc.

To je zajímavé, pøitom jsou to velmi nemocní lidé.
Vše je v dobì této epidemie tak složité, jedná se o lidi, kteøí mohou zemøít i na jiná onemocnìní a covid-19 pøitom pøeèkali. I odborníci øeší, kdo umøel na covid, kdo s covidem a kdo bez nìj.

Jste z toho ve stresu?
Jsem trochu ve stresu stále, nejhorší pro mì opravdu bylo, když mi ze Svatého Aloise volali, že lidé umírají, bylo to tìžké, ale možná pøišel zázrak. Možná pomohl i fakt, že jsem se za nemocné i za ty, co se o nì starají, modlil. To jsou ale tajemství, která už nám asi nikdo nevysvìtlí.

Jak vy se tedy díváte na poèty mrtvých? Že to nesmíme dramatizovat?
Nechci situaci zlehèovat, na druhou stranu øada lidí dnes kvùli covidu nedostane péèi, kterou by potøebovali. Odkládají se rùzné operace, nìkde i operace zhoubných nádorù, èetl jsem to o jedné velké pražské nemocnici. To mi pøijde tøeba u mladších lidí daleko horší, než když zemøe devadesátiletý èlovìk, který mìl nìkolik tìžkých nemocí a covid-19 mu možná pomohl, aby odešel ze svìta o nìco døíve. A možná by nìkdo dnes umøel i bez covidu, to nikdo neví.

Bojí se klienti charitních zaøízení smrti, která je dnes všudypøítomná?
Asi se bojí, ale to je fenomén celé spoleènosti, protože smrt jsme ze života vytìsnili. Vzpomínám si, že když umírala moje babièka, bylo mi asi deset let, sedli jsme si k posteli, pomodlili jsme se, rodièe øekli, že se babièka dožila 72 let, že to je pìkný vìk a druhý den se šlo do kostela, na høbitov, do hospody a hned na to do práce. Dnes je smrt strašák, jako kdyby nepatøila k životu, jako kdybychom byli nesmrtelní, to mi pøijde jako nejvìtší problém.

Mùže být výsledkem covidové šlamastyky to, že se smrti nebudeme tolik bát?
Je to možné. Dùvodem, proè jsme smrt vytìsnili, je i to, že medicína hodnì pokroèila, takže i u devadesátiletých se lékaøi snaží ze všech sil, aby pøežili. A lidé tu nadìji na dlouhý život v sobì mají. Neøeknou si: jsem starý, mùžu zítra umøít. Bojí se smrti i v pozdním vìku. Je to ale jen mùj dojem. Musím však pøipomenout, že na jednu stranu se lidé bojí a na druhou stranu se chovají nezodpovìdnì. Obèas zaslechnu tøeba to, jak si nìkdo udìlal dýchánek. Lidé bez toho nemohou být.

Mladí lidé jsou z toho èasto v depresi, protože jsou na tento život zvyklí.
Nejenom mladí, stres je ve spoleènosti velký, bìžný život nefunguje, èlovìk je tvor spoleèenský. Kvùli zakázaným návštìvám v pobytových sociálních službách øada lidí øíká, že jim to škodí víc než virus a že jsou psychicky hodnì špatní a velmi strádají, když rodinu nevidí. A to i pøesto, že se vidí pøes tablet, ale ten osobní setkání nenahradí. Snažíme se ochránit klienty, jak nejlépe umíme, pøesto se nám covid-19 ve vìtší èi menší míøe do pobytových služeb dostal. Ale pøes to všechno jsou jedinci, kteøí by nás, kdyby umøelo více lidí, pomalu dali k soudu s argumentem, že jsme se chovali nezodpovìdnì.

Charita je na tom s poèty nakažených dobøe, nebo ne?
Mìli jsme napøíklad nakaženou klientku v domovì pro matky s dìtmi. O covidu nevìdìla a kurýrovala se v posteli, klientky jí tam solidárnì chodily navštìvovat. Když jí covid zjistili, øíkal jsem si, to bude pohroma, nakonec byla i hospitalizovaná. Ale zajímavé bylo, že žádná z tìch osmi žen, které ji do malého bytu chodily chlácholit, od ní covid nechytila, stejnì tak personál.

V peèovatelské službì zase rodina nenahlásila, že v bytì, kam peèovatelka dorazila, byl pozitivní syn, který se navíc s peèovatelkou støetl. Peèovatelka chodí i k tìžce nemocné paní na plicní ventilaci, v bytì byl covid-19 pozitivní pøítel a matka, která se o ni starala. Peèovatelka tam chodí tøikrát dennì, vždy musí pøijít kompletnì ochránìná, což charitu vyjde na 1500 korun každý den. Jen ochranný oblek totiž stojí 300 až 400 korun. Zkrátka je to nároèné i finanènì. Naštìstí jsme dostali na pomùcky dotace od státu i od mìsta Plznì.

Klienti a zamìstnanci sociálních pobytových zaøízení se musí nyní každých pìt dnù plošnì testovat antigenními testy. Je to pozitivní vìc?
V nemocnici, kde hrozí vìtší riziko, se zamìstnanci ani pacienti povinnì plošnì netestují, zatímco v sociálních službách ano. Nevím, jestli je nìco pozitivního na tom, že se musí testovat bezpøíznakoví senioøi. Ti jsou z toho špatní. Navíc testy mají, dle dostupných údajù, úèinnost mezi 70 a 90 procenty, takže když mám v domovì tøeba 70 lidí, až 20 testù mùže vyjít chybnì, k èemu to tedy je?

Pokud se to ale bude dìlat každých pìt dnù, pøijde se i na ty, které nezachytilo pøedchozí testování.
Ale 90letému èlovìku budeme šestkrát za mìsíc provádìt velmi nepøíjemný až bolestivý výtìr nosohltanu, navíc test se vyhodnocuje 15 až 20 minut, to je pùlhodina na jednoho, tedy 35 hodin práce sestry každých pìt dnù, to je víc než celý úvazek. Problém je, že sester máme málo, protože nìkteré marodí.

Je pro manažera v sociálních službách tìžké se dnes rozhodovat?
Snažím se všechny informace o covidu-19 sledovat, máme dokonce smlouvu s epidemiologem, který nám pomáhá uèinit správná opatøení. Pøesto jsem z toho trochu zmatený, hlavnì z tìch stále se mìnících opatøení a naøízení vlády. Udìlat dobrá rozhodnutí je strašnì složité.

Pomohly vám rady epidemiologa?
Zakázali jsme návštìvy o týden døíve, než to naøídila vláda a udìlali jsme dobøe. Ale stejnì to bylo s ohledem na rychlost šíøení nákazy pozdì. Pøitom jeden pán mi nadával, jak jsem si to mohl dovolit, zakázat mu návštìvu maminky, a že je to omezování osobní svobody a porušování lidských práv. Když pak v domovech pro seniory zaèali umírat lidé, ptal jsem se sám sebe, kdyby syn maminku nakazil a ona umøela, byla by to svobodnì zvolená smrt?

Football news:

Bruno picked up 4 Player of the Month awards in 2020. Ronaldo, Henry and Lampard had the same number-but for a career in the Premier League
Lev - the best coach of the decade in the national teams, Deschamps-2nd, Shevchenko-17th (IFFHS)
Head of the Premier League: We ask players not to hug and change their behavior
Milan had rented the midfielder, Torino Meite until end of season with option to buy
Ramos played on painkillers with Athletic due to knee problems
Barcelona's presidential election is scheduled to take place on March 7
Sir Alex Ferguson: Fortunately, I was retired when I watched Liverpool play in the last two years